Bohumil Vostal léta pracoval jako zpravodaj pro Českou televizi v Londýně. Tam také před dvěma lety natočil reportáž o sochaři Frantovi (jak umělec sám sobě říkal) Bělském – v našich zemích poněkud nespravedlivě polozapomenutém sochaři, jenž patřil k úzké špičce londýnské výtvarné scény druhé poloviny minulého století. A protože Bohumila Vostala příběh tohoto pozoruhodného muže velice zaujal, rozhodl se zjistit si o něm trochu víc…

Vítejte v Británii

Vznikla tak kniha Portrétoval jsem anglickou královnu – Franta Bělský, česko-anglický příběh 20. století, která je fascinujícím ponorem do života jednoho muže, podrobným, fundovaným, připravovaným s láskou a absolutním zaujetím. Z jejích řádků sálá úzký vztah, jaký autor k objektu svého zájmu postupem času získal, jeho touha zjistit si o něm úplně všechno – a toto všechno pak ještě dál zasadit do místy až nečekaných souvislostí.

Kromě nezapomenutelného pomníku Frantovi Bělskému tak Bohumil Vostal vytvořil i plastický obraz Británie té doby, s důrazem kladeným na její pestrý umělecký svět, místy přívětivý, místy však i velice krutý. Defilují zde zástupy historických postav, s nimiž byl Franta v blízkém kontaktu, a čtenář jen kroutí hlavou, jak se to mohlo stát, že o tomto úžasném člověku, na kterého bychom měli být jako na krajana právem hrdí, vlastně doteď slyšel tak málo.

Život sochaře

Životopis sochaře ve třinácti kapitolách – popisující jak jeho soukromí, tak způsob, jímž vznikaly nejslavnější zakázky –, je doplněný spoustou naprosto unikátních fotografií.

Po úvodní kapitole vyprávějící o přelomovém setkání s královnou matkou, která Frantovi cestu do královského paláce v podstatě otevřela, už autor postupuje chronologicky. Začíná dětstvím v Československu, pokračuje dobrodružným líčením válečných eskapád (kde došlo i k Frantovu setkání s Winstonem Churchillem, jež ovlivnilo celý jeho život) a přes kratičkou poválečnou epizodku v naší zemi proplouvá fascinující britskou anabází až do Bělského smrti.

Jednotlivé kapitoly se pak už zabývají významnějšími pracemi, jež Franta Bělský dostal za úkol vysochat – a to jak tím pozitivním, tedy možností poznat nejvýznamnější osobnosti té doby, tak složitými boji, které musel český sochař podstoupit, aby pronikl do uzavřené a dosti konzervativní britské společnosti.

Vostal mikroskopicky rozebírá každý detail, odhaluje všechna setkání, která se uskutečnila (a lituje těch, k nimž z nejrůznějších důvodů nedošlo), z dobových rozhovorů nebo článků v novinách či časopisech a mnoha dalších odborných i složitými cestami objevených soukromých materiálů vyzískává potřebné ingredience – a ty pak mísí do neskutečně barevného koktejlu tváří, míst, situací – a uměleckých děl.

Svět za kanálem

Klíčovým pramenem k cestě za Bělského osobností se pak pro Vostala stal nalezený rukopis humoristického cestopisu Svět za kanálem, stojícího někde mezi Karlem Čapkem a Jerome Klapkou Jeromem, jejž Bělsky koncem 40. let minulého století sepsal se svou milovanou anglickou manželkou a věčnou múzou Cooee a který nikdy nevyšel, protože v té době v naší republice již po bolševicku přituhovalo.

Právě v útržcích citovaných z něj se naplno ukazuje Bělského smysl pro humor a nadhled, a také určitá zarputilost a zaťatost, díky kterým nakonec pronikl tam, kam z našinců málokdo. Vždyť kolik umělců nepocházejících z Británie se může ve svém curriculum vitae pochlubit tím, že jim modelem seděli královna matka, Alžběta II., princ Philip, princ Andrew nebo princ William, a to v době, kdy byl ještě malým chlapcem.

Jiří Popiolek, psáno pro blog nakladatelství Argo

Zobraziť diskusiu (0)