V knize Posmrtný život Mal Caldery nás debutující americká autorka Nadi Reed Perez seznamuje s posmrtným životem, který má podobu obrovské párty. Příběh je filozofický i dojemný a soustředí se na postavy, ať už živé, nebo mrtvé. Mal je sobecká, hluboce zraněná, vtipná – a okouzlující.

Román plný hudby, sexu a sebevražedných představ má v sobě léčivé prvky. Nadi Reed Perez je vtipná a zároveň empatická, nikoho nesoudí, ale nezavírá oči před tím, co lidem v životě ubližuje; anebo čím si ubližují oni sami.

Sama autorka ke knize říká:

Mal mi v hlavě ležela už dlouho. Už v docela mladém věku jsem si představovala hrdinku jako ducha, ale už tehdy jsem si uvědomila, že poselství příběhu nebude znít pravdivě, dokud sama nebudu mít nějaké životní zkušenosti. Takže jak jsem dospívala a dělala chyby, byla Mal jako moje stínové já, které dělalo chyby ještě větší. Mal vzala všechny mé nedostatky a nafoukla je do nadživotních, okouzlujících rock'n'rollových rozměrů. Je to mučená umělkyně. Jsem ráda, že jsem méně sebedestruktivní. Byla to katarze přehrávat si to nebezpečné „co kdyby“ skrze Mal v bezpečí slov na stránce.

Myslím, že Malin hlas je ozvěnou mých mexických kořenů. Proto je Día de los Muertos, neboli Den mrtvých, oslavou plnou barev a lebek z cukru. Naším preferovaným mechanismem, jak se vyrovnat se smrtí, je smát se a mávat jí jako starému příteli. Je v tom duch vzdoru. Je to podobné jako černý humor, který jsem v průběhu let pěstovala s kolegy trpícími depresí – boření tabu v diskuzích o duševních nemocech tím, že je proměňujete v drzé vtipy. Ale myslím, že je potřeba rovnováha. Nemůžete se příliš naklánět přes okraj, jinak se to zvrhne v utápění se v beznaději, spíše než v odpor. Doufám, že se mi podařilo tuto rovnováhu najít.

Zobraziť diskusiu (0)