V prosinci roku 1920 přijel Jaroslav Hašek zpět do Prahy, aby se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Kvůli zhoršujícímu se zdraví, které bylo podlomeno alkoholem, pobytem v zajateckých táborech a prací v Rudé armádě, se Hašek přestěhuje do Lipnice nad Sázavou, kde se chystá dokončit své největší dílo „Dobrý voják Švejk“. Na podzim roku 1922 koupí a zrekonstruuje Hašek zchátralý dům pod lipnickým hradem. Obývá však pouze jedinou dolní místnost vedle kuchyňky a ta mu slouží jako ložnice i pracovna. Na drátěné vložce u okna odpočívá, spí a také diktuje asistentu Klimentu Štěpánkovi své humoresky i poslední kapitoly Švejka. V té době je již těžce nemocen. Poslední dny a týdny Haškova života jsou truchlivé. Jeho tělo jako by opuchlo, špatně chodí, otékají mu nohy a trápí ho žaludek. Jaroslav Hašek zemřel ve věku nedožitých čtyřiceti let na ochrnutí srdce. Peripetie provázející Haškův život nekončí ani po jeho smrti. Peníze na obřad ani rakev nejsou a nenajde se nikdo, kdo by to byl ochoten zaplatit. Je tedy nutné Haška pohřbít na dluh. Teprve po létech vznikla z popudu Eduarda Basse společnost, která za přispění dědiců obložila skrovný hrob alespoň deskami z posázavské žuly.

knihovna Univerzity Karlovy

...............

Jaroslav Hašek byl na ruskou frontu poslán v rakousko-uherské uniformě v roce 1915 a velmi brzy se nechal u Lvova zajmout. O rok později vstoupil do československých legií, po bolševické revoluci ale opět změnil válečnou stranu a dal se jako politruk do služeb Rudé armády. Do Prahy se z Ruska vrátil až v prosinci 1920. O své bizarní anabázi sepsal satirickou knížku Velitelem města Bugulmy a poté se pustil do Švejka. Psát ho začal v únoru 1921 a hned další měsíc byl na světě první vydaný sešit.

Švejk by nevznikl bez pomoci Františka Sauera – žižkovského anarchisty, který v listopadu 1918 dirigoval rozzuřený dav při strhávání Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Sauer Haškovi pomáhal se sháněním peněz na tisk, distribuci a zřejmě mu zprvu v hostinci Karla Šnora, kde spisovatel rád pracoval, pomáhal i se psaním. Tenké sešity s pomalu se odvíjejícím příběhem po Praze roznášeli a prodávali dobrovolníci, sehnat se daly i přímo ve Šnorově žižkovské hospodě U Kamenáče. Už na konci roku 1921 ozdobil obálku jednoho ze sešitů Švejkův portrét od Haškova přítele, malíře Josefa Lady. Další Ladovy práce pak vytvořily neměnný vizuální kánon Švejkovy podoby.

respekt.cz

.................

Zní to možná zvláštně, ale lekce knihy Jób a Haškova Švejka jsou si v jistém smyslu podobné. Ti nahoře se o něco přou a člověku není jasné, oč vlastně běží a proč tím má trpět. Jób i Švejk se nás ptají, jak vlastně reagovat na nejtěžší otázku: Proč se dobrým lidem stávají zlé věci? Jóbovi přátelé nabízejí různá vysvětlení, ale ta se ukazují být bohapustým žvaněním. Hašek se sarkasticky pochechtává a trousí hospodské vtipy.

Haškův román staví před oči absurditu byrokracií, nikoliv charakterové slabosti jednoho prosťáčka. Vraťte Švejkovi jeho blbství, je to jen Haškův pochodující vtip. Dojde nám pak, jak absurdní, snad dokonce švejkovské, je srovnávat ho s Vinnetouem.

Petr Vizina, ČRo Vltava

Zobraziť diskusiu (0)