Ten se proslavil zejména svým prvním románem Lanark, který vyšel v roce 1981. Britský deník The Guardian ho zařadil mezi sto nejvýznamnějších románů všech dob – a máme ho v českém překladu, stejně jako jeho knihu Něco z kůže.

Lanark – tento dnes již klasický postmoderní román je mnohými považován za jeden z největších románů všech dob a je bezpochyby nejlepším skotským románem tohoto století. V hlubokém bahně dystopického Glasgow, kdesi poblíž děsivé zóny, se muži a ženy, jako červi, plazí úzkými dírami a hledají sluneční světlo nebo potravu, a my doufáme, že ne z lidského masa a kostí. Jejich kůže často pálí dračími šupinami a jejich duše doufají, že se uzdraví a budou jednou milovat. Lanark je brilantní a nekonečně kreativní, udivující svou originalitou. Ano – krade většinu světových literárních prostředků, ale každou krádež přiznává a dokumentuje, jak k ní dochází. Kdy jste naposledy četli knihu, jejíž děj byl poháněn literárními prostředky, a ne zápletkou? Kniha je navíc vystavěna tak, aby začínala třetí knihou a je následována prologem, pak mezihrou, druhou knihou, čtvrtou knihou, epilogem a ocasem a zdá se, že veškerý obsah je s tímto chaosem v souladu. A ještě dvě hlavní postavy – Lanark, který nemůže milovat ani být milován, a Duncan Thaw, obraz velkého umělce, který se prosadí. Ukazuje se, že nakonec jsou oba muži jeden a tentýž, jen jeden je přeháněním druhého.

A Poor Things (Chudáčci), kniha, která původně vyšla v roce 1992? Jeden z nejbrilantnějších výtvorů Alasdaira Graye, postmoderní revize Frankensteina. S poťouchlým úvodem Gray okamžitě signalizuje svůj záměr vyprávět příběh, který je později vyvrácen v epilogu, který je tak bizarní, že jeho věrohodnost bude automaticky podezřelá – příběh, který se více zajímá o zdůraznění absurdit dne než o jakoukoli realitu. Gray ho zasazuje do svého rodného Glasgow a tvrdí, že vydává paměti viktoriánského lékaře Archibalda McCandlesse, nemanželského syna bohatého farmáře, který se spřátelil s Godwinem Baxterem, podivně vyhlížejícím synem významného chirurga. Brzy zjistí, že Baxter, který odebral mozek z plodu nedávno utonulé ženy a vložil ho do její lebky, přivedl mladou ženu zpět k životu. Bella – prototyp viktoriánské nové ženy a Frankensteina – se zamiluje do McCandlesse, ale nejprve uteče s jiným. Její dobrodružství v cizině jsou patřičně pikareskní; ale jak Bellin mozek dohání její fyzickou vyspělost, uvědomuje si utrpení a nespravedlnost a rozhodne se stát se lékařkou ve Skotsku. Bohužel však byla rozpoznána jako dlouho pohřešovaná a pravděpodobně utopená Victoria Blessingtonová. Svatba s věrným McCandlessem je přerušena příjezdem jejího prolhaného otce a sadistického manžela, generála sira Aubreyho de la Pole Blessingtona. Všechno nakonec dobře dopadne, ale v epilogu, který zdánlivě staví příběh vzhůru nohama, ovdovělá doktorka Victoria McCandlessová popisuje příběh jako fikci, která „smrdí viktoriánstvím“. Gray nejenže předvedl stylistický husarský kousek, ale mazaně proklouzl do ohromující kritiky konce 19. století. Brilantní spojení techniky, inteligence a umění.

Alasdair James Gray (1934–2019) byl skotský spisovatel a umělec. Publikoval romány, povídky, divadelní hry, poezii a překlady, psal o politice a historii anglické a skotské literatury. Jeho beletristická díla kombinují realismus, fantasy a sci-fi s použitím vlastní typografie a ilustrací a získala několik ocenění.

V letech 1952 až 1957 studoval na Glasgow School of Art. Kromě knižních ilustrací maloval portréty a nástěnné malby. Jeho díla byla hojně vystavována a jsou zastoupena v několika významných sbírkách.

Jeho styl psaní je postmoderní a bývá srovnáván s Franzem Kafkou, Georgem Orwellem, Jorge Luisem Borgesem a Italem Calvinem. Jeho knihy inspirovaly mnoho mladších skotských spisovatelů, včetně Irvina Welshe nebo Iana Bankse.

použity citace z britského tisku

Zobraziť diskusiu (0)