Tomáš Weiss
20.4.2022
Robert Musil – muž s vlastnostmi spisovatele
Před osmdesáti lety zemřel 14. dubna ve Švýcarsku rakouský spisovatel Robert Musil (1980 – 1942). Když ve 30. letech minulého století vyšel poprvé jeho Muž bez vlastností, setkal se u kritiky s naprostým nepochopením. Teprve později byl prohlášen za největší německy psaný román první poloviny 20. století, který Roberta Musila staví po bok Kafky, Joyce nebo Prousta.
Roku 1906 byl publikován jeho první román Die Verwirrungen des Zöglings Törless (Zmatky chovance Törlesse). Fakt, že román byl úspěšně přijat, rozhodl o jeho osudu spisovatele. V roce 1908 definitivně opustil slibnou strojírenskou kariéru (patentoval chromatometr, tzv. „Musil'scher Farbkreisel“), přestože mu kariéra inženýra mohla přinést značný úspěch i hmotné zajištění, a věnoval se tedy psaní, zejména žurnalistice. Pracoval např. v redakci berlínského kulturního magazínu Neue Rundschau či jako divadelní kritik.
V roce 1921 začal pracovat na románu Der Mann ohne Eigenschaften (Muž bez vlastností), jehož první dva díly vyšly v roce 1930. Dílo však nepřineslo očekávaný finanční ani společenský úspěch. Skutečnost, že desetiletá intenzivní práce nepřinesla očekávané plody, Musila značně rozladila.
Jeho beletristický styl (nejlépe patrný právě na Muži bez vlastností) se velmi blíží eseji. Próza se prolíná s úvahou, román s traktátem. Byl perfekcionista, pasáže či celé kapitoly neustále znovu přepisoval (většinou psal rukou, ne na stroji); např. Muž bez vlastností má deset odlišných rukopisných verzí. Proto, přestože se psaní věnoval plně několik hodin denně, bylo jeho pracovní tempo velmi pomalé.
Neobyčejně rozsáhlé románové torzo Muže bez vlastností je situováno do Rakouska-Uherska let 1913–14. Podle německé zkratky K. K. (tj. císařsko-královský) je tento stát nazýván Kakánií. Mezi množstvím postav, jejichž osudy jsou často spjaty jen velmi volně, vystupuje jako protagonista matematik Ulrich.
Ulrich nemá vlastnosti, které by mu umožnily, aby se zařadil do „normálního“ života své společenské vrstvy, ale – na rozdíl od ostatních postav, jež tyto vlastnosti mají – hledá cestu z prázdnoty pohlcující všechen vnější rozruch. Ulrich to několikrát zkusil v různých praktických povoláních, ale v podstatě žije svou existenci jako experiment, ve skeptické distancovanosti ke světu, který ho obklopuje. Ulrich je od počátku představován jako jakýsi „aktivista v pasivitě“, jako nechtěný projektant možností.
