Román o diskriminaci a rasismu
V české moderní literatuře není mnoho románů, jež by autenticky, bez sentimentu vyprávěly o rasismu vůči Romům; ze vzácných výjimek vzpomeňme knihu Martina Šmause Děvčátko, rozdělej ohníček (2005), vyznamenanou Literární cenou Knižního klubu. Románový debut Ondřeje Šance Jako po drátku vyniká především plnokrevným vyprávěním a pozoruhodnými dobovými reáliemi.
Sedm let pracoval Ondřej Šanc na svém románu Jako po drátku, rozkročeném mezi lety 1850–1914. Zralým literárním jazykem líčí náročný boj slovenské cikánské komunity o přežití v zapadlé kysucké vesnici Makov v Horních Uhrách. Muži se živí jako pastýři či dráteníci – ti musí vyrážet za prací do světa, zatímco ženy s dětmi a starci se snaží vlastními silami přečkat zimu. Autor přesvědčivě zachycuje divokou přírodu hor a uzavřený svět negramotných venkovanů ovlivněných pověrami a náboženstvím. Drobné epizody vytvářejí jedinečnou atmosféru.
V části věnované Kysucku hrají prim dráteník Ján Michail Ďurč, vyhlášený výrobce pastí, a jeho žena Mária, která postupně rodí i ztrácí děti, stará se o malé hospodářství a vytrvale čeká na návraty svého muže. V kritické situaci opustí rodnou vesnici a vydá se společně se zbývajícími dvěma potomky Zoltánem a Rozárkou na cestu do Ústí nad Labem, kde doufá najít práci.
Děj se dále soustředí na Máriina syna Zoltána. Dítě, nucené od útlého věku pomáhat zajišťovat jídlo, předčasně dospělo v životaschopného samorosta, který se přes strašlivé strádání stále drží při životě. Poznává svého prvního skutečného přítele Karla, v němž čtenář posléze odhalí budoucího spisovatele Karla Maye. Známé historické postavy hrají v Zoltánově životě roli i v další části příběhu nadále – viz Ernest Thompson Seton, Eduard Štorch či Zdeněk Burian.
Po složitých peripetiích se Zoltánovi podaří z mizérie v Rakousku Uhersku odplout do Ameriky. Pomůže mu v tom schopnost po otci vyrábět rafinované pasti – tehdejší lodní posádky včetně zvířat trpěly přemnožením krys na palubě, stávalo se, že zvířecí náklad nedorazil do cíle živý.
Zoltánovu odyseu sledujeme i za oceánem, kde vystřídá různé profese, jeden čas putuje po Americe vlakem jako „hobbo“. Je konfrontován s rasismem vůči černochům a indiánům i vůči sobě, a s vybíjením bizonů. Amerika jeho očima není zaslíbenou zemí, o níž slýchával od svého kmotra. Alespoň jeden přínos pro něho má – najde tu svoji budoucí ženu – indiánku Deštivou dlaň, jíž běloši vyvraždili rodinu. Narodí se jim syn Tom alias Thompson.
V následujícím ději se autor přenese z Ameriky přelomu 19. a 20. století do Čech roku 2014. Čtenář poznává Adama, čtvrtou zásadní postavu rodu Ďurčů (alter ego autorova skutečného přítele).
Střih. Jsme v Čechách v čase První republiky. Zoltán s Deštivou dlaní obývají vysloužilou pražskou maringotku s čitelným nápisem Cirkus Kludský. Jejich synovi táhne na dvacet, je vyučený klempíř a fanatický vyznavač trampingu. Kamarádi mu přezdívají Indián. Jeho nejlepším kamarádem je kluk posedlý kreslením Burka (Zdeněk Burian). Prostřednictvím Indiána Thompsona sledujeme český skauting včetně družiny Eduarda Štorcha a postupný nástup nacismu. Thompson se mezitím zamiluje do poloviční Židovky Zuzany, mají spolu dcery Ester a Agátu. Všichni jsou poslání do cikánského tábora Lety.
A opět rok 2014. Adam se od vyučení protlouká, jak se dá. Teď něco našetřil a vydává se na toulky. Putuje ve stopách předků: je v Letech a na internetu si prohlíží všechno, co se o bývalém koncentráku píše. V závěru románu je konfrontován s rasismem venkovských dopraváků.
Ondřej Šanc (* 1979) se narodil a vyrůstal v Ústí nad Labem, v prostředí chátrajících historických čtvrtí, továrních zdí a věčného kouře. Víkendy trávil s oddílem i sám na výpravách do okolní divočiny, rád četl a bavila ho historie. Po revoluci nastoupil na sedmileté gymnázium a od šestnácti se začal toulat stopem po Evropě. Ve stejné době se prostřednictvím tzv. Living History začal intenzivněji zajímat o kulturu a historii původních obyvatel Ameriky, což mu vydrželo dodnes. Studoval na učitele angličtiny a dějepisu, ale studium nedokončil kvůli vášni pro cestování. Doučoval angličtinu, pracoval jako údržbář v nevadské poušti, dělal skladníka v továrně, až se nakonec stal sociálním pracovníkem. V roce 2004 s ženou koupili roubený statek v Českém středohoří, kulturní památku, kterou trpělivě opravují a kde vybudovali a provozují rodinnou biofarmu. Na statku také žijí a vychovávají tři syny.
