Timothy Snyder proslul knihami Krvavé země a Černá zem, analyzujícími nacismus a komunismus v Evropě ve 20. století. A když je člověk vzdělaný jako právě Snyder, nemůže v současnosti nevidět, že se znovu používají stejné mechanismy – pozvolné, zprvu neviditelné, působící neškodně, ale pomalu a jistě utahující smyčku – jako tehdy, protože moc zkrátka stále chutná… Kdo měl třeba pocit, že po pádu komunistického bloku se již nic takového nebude opakovat, je tak nyní přistižen jako velký naivka. Mysleli jsme si, že svobody a demokracie může být všude už jenom víc…

Po útlé Tyranii, výkřiku zděšení ze současného stavu demokracie, nyní Timothy Snyder přichází s objemnější Cestou k nesvobodě. Téma je nabíledni: „Oligarcha se při vstupu do reálné politiky opírá o svět smyšlenek a vládne pomocí evokace mýtů a umělého podněcování krizí. V období po roce 2010 jeden takový – Vladimir Putin – dovedl druhého – Donalda Trumpa – z říše smyšlenek k moci.“

Zapamatujme si to opravdu dobře: Když je historik nucen zabývat se současností, značí to, že něco není v pořádku. A prvotní dojem, že to, o čem se píše v Cestě k nesvobodě, zní příliš paranoidně, bohužel vůbec neznamená, že se nejedná o skutečnost.

Výhodou Timothyho Snydera je, že se pohybuje nejen po ose historické, vertikální, ale i po ose horizontální, to jest napříč celým světem. Neomezuje se proto v Cestě k nesvobodě pouze na USA a Rusko, zabývá se podrobně i Ukrajinou, která se v současnosti stala jakýmsi lakmusovým papírkem, co se týče nezávislosti, svobody, demokracie i lidských práv: „Ukrajinské dějiny nám zvlášť zřetelně ukazují hlavní otázku moderních evropských dějin: Co po impériu? Pohádka o moudrém národu nás učí, že si evropské národní státy vštípily poučení udělené válkou a začaly se integrovat. Aby tento mýtus dával smysl, je nutné promítnout si imaginativně národní státy i do epoch, kdy vlastně neexistovaly. Je nutné eliminovat klíčovou událost poloviny evropského 20. století: snahu Evropanů o vytvoření impéria přímo v Evropě.“

Tady se už nikoliv pouze teritoriálně ocitáme blízko českému osudu. Česká kotlina byla okupována jak nacisty, tak následně i sovětskými tanky. Nicméně nutno nezapomínat, že Ukrajina patřila k oněm „krvavým zemím“, a odnesla si tuto svou polohu hned několikrát v krátkém sledu: „Hlavním příkladem tu je neúspěšná německá snaha o kolonizaci Ukrajiny v roce 1941. Úrodná ukrajinská černozem se ocitla v ohnisku dvou velkých evropských neimperiálních projektů 20. století, sovětského a pak nacistického. I v tomto směru jsou ukrajinské dějiny svrchovaně typické, a proto nepostradatelné. Žádná jiná země v Evropě k sobě neupoutala tolik koloniální pozornosti. Tím se odhaluje pravidlo: evropské dějiny se točí kolem kolonizace a dekolonizace.“

Tady vidíme, že pocit z devadesátých let, tedy že Ukrajina či pobaltské země se vrátily k normální situaci, k nezávislosti, je nejen ze současného hlediska, ale i z hlediska historického spíše krátkodobou výjimkou – časem dočasné nezávislosti a svobody. Protože jde o kořist, kterou má ruský medvěd vždy nejblíž po ruce. Končí cesta ke svobodě? Začala již cesta k nesvobodě?

Timothy Snyder (1969) působí jako profesor historie na Yaleově univerzitě. Je autorem knižního rozhovoru s historikem Tonym Judtem Intelektuál ve dvacátém století (Prostor 2013). Jeho knihy, věnované pohnutým dějinám střední a východní Evropy, Krvavé země (Paseka – Prostor 2013) a Černá zem (Paseka – Prostor 2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie. 20 lekcí z 20. století, burcující k občanskému angažmá tváří v tvář krizi demokracie. Získal mnoho cen, např. Cenu VIZE 97, Cenu Hannah Arendtové nebo Lipskou knižní cenu evropského porozumění.

použity materiály nakladatelství Paseka

Zobraziť diskusiu (0)