Tomáš Weiss
10.11.2020
S divočinou na život a na smrt
Alex Supertramp se ve skutečnosti jmenoval Christopher Johnson McCandless, a tak jako opustil své pravé jméno, tak opustil i svou rodinu a dosavadní způsob života, vzdal se všech hmotných věcí, které bezprostředně nepotřeboval k přežití, spálil i poslední peníze a vydal se vstříc životu v divoké přírodě.
Z posledního výletu na Aljašku se již živý nevrátil a jeho tělo bylo nalezeno po pár měsících náhodnými kolemjdoucími ve starém autobuse číslo 142 uprostřed divočiny na staré důlní cestě Stampede Trail. Příčina jeho smrti nebyla nikdy zcela vyjasněna, ale jako nejpravděpodobnější je udávána smrt hlady, způsobená kombinací nešťastných náhod, nezkušenosti a podcenění drsných podmínek aljašské divočiny.
Jeho příběh ze začátku 90. let dvacátého století vypráví v mezinárodním knižním bestselleru Útěk do divočiny americký novinář, cestovatel a dobrodruh Jon Krakauer, který v článku pro časopis Outside jako první informoval veřejnost o Chrisově tragickém konci.
Článek vzbudil až nečekaně mnoho reakcí čtenářů, kteří Alexe – Chrise poznali v dobách, kdy se na svůj velký výlet na Aljašku teprve chystal, putoval – většinou stopem nebo na nákladních vlacích – po celé zemi, žil mezi tuláky, živil se příležitostnou prací a snil svůj sen o dokonalém životě. Stovky lidí posílaly do redakce časopisu svůj názor na Chrise, jeho život i jeho smrt. Někteří popisovali zážitky s ním tak poutavě, že se autor článku rozhodl téma dále prozkoumat a zpracovat šířeji.
Výsledkem je právě tato kniha, Krakauer byl osobností a životním osudem Chrise McCandlesse natolik fascinován, že se rozhodl z vyprávění svědků a nalezených deníkových záznamů Chrisův příběh rekonstruovat a co nejpodrobněji zaznamenat. V Útěku do divočiny tak dává dohromady nejen samotný průběh Chrisova putování po Spojených státech, ale snaží se vysledovat i motivy, nebo třeba literární a filozofické vlivy (Jack London, Lev N. Tolstoj, Henry D. Thoreau), které Chrise na jeho cestu přivedly a v jejím průběhu formovaly.
Z vyprávění lidí, citovaných fragmentů deníkových záznamů a úryvků knih, které si do deníků přepisoval, tak v knize vystupuje plastický obraz chlapce, který se zřekl pohodlného života v civilizaci, která mu připadala již příliš odlidštěná, a snaží se dobrat podstaty vlastního lidství v asketické samotě uprostřed divoké přírody.
(Použity materiály nakladatelství Portál.)
Nejtěžší v McCandlessově poloprázdném batohu byla jeho knihovnička: devět či deset brožovaných knížek, z nichž většinu dostal od Jan Burresové v Nilandu. Byly mezi nimi tituly od Thoreaua, Tolstého a Gogola. McCandless však nebyl žádným literárním snobem. Nesl si s sebou prostě ty knížky, o nichž si myslel, že z nich bude mít potěšení. Měl i knížky od Michaela Crichtona, Roberta Pirsiga a Louise L’Amoura, hojně prodávané v běžných obchodech. Protože si s sebou zapomněl vzít papír na psaní, začal svůj lakonický deník psát na poslední prázdné listy knihy o rostlinách.
