Kouzlo velkých literárních děl spočívá v nadčasovosti. Zůstávají aktuální v každé době, ale občas jsou ještě aktuálnější, smím-li volně parafrázovat vzor Margaret Atwoodové.

Příběh služebnice napsala v polovině osmdesátých let a už tehdy si dovedla představit, jak snadno se ze dne na den změní chod všedních dní, jak se všechno, co jsme považovali za samozřejmost, náhle ztrácí a není proti tomu odvolání. Její ceněná dystopie totiž nevychází z fantazií, nadpřirozených schopností či vymožeností budoucnosti, ale ze zkušeností lidstva. Byť technologie pokročila a leccos by usnadnila i znesnadnila, tohle všechno už tu jednou bylo, zdůrazňuje autorka, jen projevy zvůle, krátkozrakého sociálního inženýrství, náboženského a ideologického fanatismu, zotročování, znásilňování žen, potlačování základních lidských práv a svobod, pálení knih, potírání vzdělanosti a znemožňování přístupu ke kulturním hodnotám, zkrátka měnění lidu v poslušné stádo ve jménu pochybných interpretací dobra, k jejichž prosazení ti nahoře neváhají použít více či méně brutálního zastrašování, vydírání a násilí, smíchala ve zdánlivě absurdní fikci, která se odehrává tady a teď.

Vedla k ní destabilizace životního prostředí, jež takovým scénářům nahrává a na niž Margaret Atwoodová soustavně poukazuje. A my na ní zarytě pracujeme dál. Nejen to, v nejrůznějších regionech a zemích světa umožňujeme plíživý nástup podobné absurdity demokratickou volbou jejích představitelů. Zejména zvolení Donalda Trumpa do čela Spojených států, dějiště celého příběhu, dodalo knize další kritický rozměr a jejímu seriálovému zpracování pomohlo získat cenu Emmy.

Zatímco jeho úvodní série díky vnitřnímu monologu a výkonu Elisabeth Mossové zprostředkovává předlohu z první ruky, další dvě rozvíjejí – a zřejmě i slibovaná čtvrtá série - rozvíjejí i vedlejší dějové linie přičemž ostatní aktéři zůstávají převážně spojeni s perspektivou odbojné služebnice June a děj prokládaný vzpomínkami se odvíjí v poměrně krátkém časovém úseku.

A jak se do podoby seriálu promítlo knižní pokračování Svědectví, v jehož českém názvu nelze zachovat rovněž sarkastický odkaz na Starý a Nový zákon – The Testaments? Dějově téměř nijak, o to víc však oním sarkasmem. Začíná totiž o patnáct let později a sestává z trojice ohlédnutí: v jedné výpovědi se s režimem střetává svobodný svět, další svědkyně vyrůstala v jeho indoktrinaci a jen postupně se od ní odpoutává, a ta třetí, jejíž rozkrytí i odstranění autorka scénáristům zapověděla, se na ustavování Gileádu přímo podílela.

Fanoušci seriálu zpětně ještě víc ocení herecké umění Ann Dowdové v roli tety Lydie, jejíž románové postřehy ze zákulisí budování, moci i pádu režimu vnášejí do temného světa osvěžující prvek grotesky a světlo na konci tunelu. Tety si vyhradily právo na vzdělání a prokazují schopnosti, díky nimž dokážou vzdorovat i pomýleným potentátům. Mají své zbraně a těmi jsou vědomosti a nezdolnost. A třebaže už ze semináře na konci Příběhu služebnice víme, že Gileád nepřetrval, a mnozí čtenáři Svědectví by k podrobnostem jeho počínajícího konce mohli mít výhrady, síla románové dohry, která dozrávala více než třicet let, si právem vysloužila Bookerovu cenu. Literární poselství Margaret Atwoodové získalo toto uznání už podruhé.

Kateřina Klabanová, překladatelka, víc hledej na #mojeargo

Zobraziť diskusiu (0)