Doporučuju navštívit český film Arvéd. Jiří Arvéd Smíchovský pocházel z movité pražské rodiny. Vysoce inteligentní muž studoval v Praze, ale i v katolickém semináři v Římě a na univerzitě ve francozuském Toulouse. Nakonec vlastnil doktoráty z práv, teologie a filozofie a ovládal šest jazyků včetně latiny, klasické řečtiny a hebrejštiny. Před druhou světovou válkou patřil v Praze mezi lidi, kteří se zajímali o okultní vědy a hermetismus. A také o pražské vinárny, kam za něj útraty chodila žehlit matka. Od začátku protektorátu spolupracoval s německou tajnou službou SD – prý mu řekli, že ho jinak deportují do některého z koncentráků. Byl pilný a referoval a udával. Stejně jako po válce, když byl obviněn z kolaborace a snažil si zachránit krk udáváním nejprve Zemské a později Státní bezpečnosti. Nakonec byl v květnu 1947 odsouzen nadoživotí a v roce 1951 zemřel za nejasných okolností ve věznici na Mírově. Režisér Vojtěch Mašek (také komiksový scénarista - např. Sestry Dietlovy, nebo spoluscénarista filmu Okupace) si vybral Smíchovského jako prototyp Fausta, který zaprodá svojí duši. A co za ni chce? Maličkost – být výjimečným. Smůla, že mimořádně inteligentní muž byl také mimořádně bezpáteřní. Namluvil si, že od určitého patra poznání už mizí dělení na dobro a zlo – a taky se tak choval. Ďábel totalit si jeho slabosti vychutnal – a použil ho. Arvéd je na české poměry nesmírně vydařený film. Tísnivou až magicko-realistickou atmosféru je možné krájet, Michal Kern v hlavní roli si může rovnou dojít pro Českého lva, herectví všech zúčastněných, zvlášť v dlouhých detailních záběrech tváře, je přesné a mnohdy i beze slov všeříkající. A sound design filmu, který má na svědomí Jonatan Pastirčák, dělá z filmu velmi naléhavý a nervně pulsující zážitek. A poselství? Tak dlouho se domýšlivec snaží vyvolat ďábla, až mu ho totality osobně představí.

…………….

Do Španělska se 6. září 1522 vrátila ze tři roky dlouhé první plavby kolem světa jediná z pěti lodí, se kterými 20. září 1519 opustil portugalský mořeplavec Magalhães u ústí řeky Guadalquivir Španělsko a vyplul v čele flotily na svou životní pouť. Doprovázelo ho celkem 270 mužů z řady evropských přímořských zemí - kromě Španělů a Portugalců šlo o Italy, Němce, Belgičany, Řeky, Angličany i Francouze. To, že je země kulatá bylo empiricky dokázáno. Magalhães mezi 18 přeživšími nebyl, padl v jedné z dobyvačných bitev na výpravě. O téhle dobrodružné, ale velmi neromantické výpravě, plné vražd a jiného násilí, existuje úchvatná kniha italského potomka významné rodiny z Vicenzy Antonia Pigafetta. Ten se k výpravě ve svých 28 letech připojil na poslední chvíli před vyplutím a pak celou cestu sledoval a zapisoval dění kolem sebe. Kniha vyšla česky dvakrát – nejprve v roce 1975 v Mladé frontě a pak v novém překladu v roce 2004 v Argu. Obě jsou dnes jen tu a tam v antikvariátech nebo k zapůjčení v knihovnách. Na knihu mě nedávno navedl básník Petr Hruška, který 500. výročí první cesty kolem světa oslaví vydáním své nové sbírky, která je tímto mezníkem v pozemských dějinách inspirovaná a vyjde právě 6. září v Hostu pod názvem Spatřil jsem svou tvář.

………………

Terryho ponožky – tak se v Praze jmenuje obchod ve Vodičkově ulici, přesněji v pasáži kina Světozor. Obchod se specializuje na prodej filmů a filmovou literaturu. Navíc se tam dají koupit filmové plakáty. Klasikovi moderního českého filmové plakátu Karlu Vacovi (1919 – 1989) je věnována monografie, kterou teď Ponožky vydaly – a jako svoji specialitu se rozhodly, že ji budou prodávat jen ve svém krámu a na svém e-shopu. Kdo má rád český filmový plakát, ale obecně typografii a grafiku, měl by překonat obtíže a knihu si pořídit. Propadne se v čase do umění ruční grafické a typografické práce šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Rukopis byl v případě Karla Vaci jedinečný a rozeznatelný. Jako ročník 1966 si ještě pamatuju, jak jeho plakáty visely ve vitrínách kin. Mzda strachu, Už zase skáču přes kaluže, Smrt mouchy….A jím vypravené knihy? Ostře sledované vlaky, Pes baskervillský, Haileyho Letiště….Takže: www.terryhoponozky.cz, cena bez pošty 490,-Kč (něco přes 20 éček)

…………….

V Praze se začátkem prázdnin uskutečnil kvůli covidu dva roky odložený koncert Patti Smith. Když jde člověk na koncert někoho, koho má celý život rád, ale holt mu už teď je pětasedmdesát, je přece jen nervózní. Bude to ostuda, moc geronto? Bude to celé žít ze zašlé slávy, jak to často dělají její vrstevníci? Ale ne – byl to koncert skvělý po všech myslitelných stránkách. Zvukově, pěvecky, vizuálně, lidsky. Patti Smith vždycky věděla co a proč zpívá. Technicky zpívala jako z desek vydaných skoro před půl stoletím. V kapele hrál na kytaru její syn. Indiánka Patti běhala po pódiu s ukrajinskou vlajkou a později vyzývala, ať si u vlád vynutíme přiměřené reakce na klimatickou pohromu. Jako bonusy kapela zahrála převzaté písně od Stooges, Lou Reeda nebo Neila Younga. Stál jsem tam v rozjuchaném vyprodaném sále a byl moc rád, že tam jsem. A vzpomněl jsem si, jak jsem za komouše na ilegální burze desek utratil za LP Easter ve věku 14 let tehdy astronomických 500 Kč. A pak tu desku hrál a hrál až jsem si ji navždy do noty zapamatoval.

………………

Zemřel James Lovelock. Protože narozen 1919, bylo mu 103 let. A ještě – zemřel na svoje narozeniny 26. července. Všichni známe jeho Gaia teorii – tedy ve stručnosti, že Země funguje jako samoregulující se superorganismus. Méně se ví, že byl také znalcem v kryonice (zmražování a rozmražování), příznivcem geoinženýrství (tady to trochu s tou Gaia samoregulací skřípe, ne?) a propagátorem jaderné energie, která by podle něj měla vytlačit nebezpečnější špinavé energie se skleníkovými plyny. Jeho poslední kniha Novacén, má pro mnohé nečekané téma: kam směřuje vývoj umělé inteligence a co její zdokonalování znamená pro lidstvo, Zemi i vesmír jako takový? Takhle knihu shrnuje úryvek z recenze na iLiteratura.cz: „Na sotva sto padesáti stranách popisuje blížící se konec antropocénu (období od vynálezu parního stroje po současnost, pro něž je příznačná „lidská moc a nadvláda nad celou planetou“), který vystřídá období nové: novacén. Tímto neologismem Lovelock označuje rychle se blížící dobu, kdy svět v důsledku prudkého rozvoje umělé inteligence ovládnou kyborgové, kteří vzejdou ze samotného lůna antropocénu. Přestože nás tito kyborgové nahradí na pozici nejinteligentnějšího tvora na Zemi, je podle Lovelocka záhodno, abychom jejich příchodu na svět nebránili, ba naopak, abychom se zhostili role „rodičů a porodních bab“, neboť „jen tito kyborgové mohou Gaiu provést astronomickými krizemi, ke kterým se již schyluje“, ať už je to globální oteplování, nebo hrozba katastrof typu střetu s kometou či jiným kosmickým tělesem.“ No vida ho, staříka, ten se tedy hypotéz nebojí. Člověk se nemůže ubránit myšlence na to, že to se mu to psalo o blízkém ovládnutí Země kyborgy, když už měl na dohled konec své životní cesty. Ale co mi tady, v novacénu, jak s tím vším máme naložit?

Zobraziť diskusiu (0)