Více než 1000 spisovatelů a vydavatelů podepsalo dopis, kterým se zavazují bojkotovat izraelské kulturní instituce. Považují je za spoluviníky nebo mlčící svědky útlaku Palestinců. K signatářům patří irská autorka Sally Rooney, Arundhati Roy a Jhumpa Lahiri původem z Indie, Američané Rachel Kushner a Percival Everett nebo držitelé Nobelovy ceny za literaturu Annie Ernaux a Abdulrazak Gurnah. Tolik agenturní zpráva. Ano, tohle umělci čas od času dělají – angažují se. A někdy se mi to líbí – a jindy méně. Tohle je ten příklad, kdy méně. A důvod? Nemyslím si to, co podepsaní spisovatelé. „Trestat“ zrovna izraelské kulturní instituce mně přijde asi tak chytré, jako bojkotovat humus kvůli Hamásu.

……………….

V neděli 3. listopadu bude v CZ udělena Státní cena za literaturu 2024 a Státní cena za překladatelské dílo 2024. Počínaje rokem 2024 se uděluje státní cena za literaturu střídavě za významný literární počin a za celoživotní dílo. Letos to tedy bude počin. Už několik měsíců se mezi kulturními insidery ví, kdo to dostane, ale drží se dekorum a tváří se, jako že to bude překvápko. Taky vím, a taky neřeknu. Ale naznačím: vlasatej, vousatej, něco mezi pastevcem včel a Rasputinem. Jo a vlastně – má Slovensko nějakou státní literární cenu? Jestli ne, zatím bych za současné politicko-kulturní situace nezaváděl. I v CZ je někdy nemožné od určitých vlád ocenění přijmout.

………………

A mimochodem – dočítám právě pro moje gusto skvělou životopisnou knihu o Nezvalovi. To vám byl tak hroznej člověk, že to snad ani možný není, aby v takové lidsky beztvaré nátuře bydlel tak schopný básnický talent. Ale na okraj jsem v knize narazil na citace z knihy Zdeňka Nejedlého Za lidovou a národní kulturu. Gottwaldův ministr školství text napsal už v roce 1945, hned po válce, už tehdy si ho komunisti na ministerstvo nasadili. Čtu si tu hrůzu a říkám si, kde já to jen nedávno slyšel. A mám to – ve slovenském parlamentu při projevu ministryně kultury. Nemyslím si, že by opisovala, to jen doba to tak nějak přinesla znovu v plné síle. No posuďte sami na několika ukázkách sice vytržených z kontextu, ale tím nijak nepoznamenaných: „Ano, čím divočejší forma, tím lépe pro tuto buržoazii, neboť ona je dost licoměrná, aby tomu tleskala, i když je jí to cizí, ale lid je zato tím upřímnější a čestnější, aby se účastnil tohoto kulturního karnevalu. A tak buržoazie dosáhla i toho, co bylo největším jejím zájmem: tato kultura vykopala přímo propast mezi sebou a lidem, který tak zůstával vně všeho tohoto dění.“ Nebo: „ A tu prvním naším krokem k tomu musí být nalézt správný poměr k lidu. Jak by mohla kultura zůstat nelidovou ve státě tak lidovém, jakým jest a bude tato nová naše republika! Tím by se sama vylučovala ze společenství národa a republiky. I naše kultura musí proto zlidovět. Potřebujeme znovu masovou kulturu, kulturu pro široké masy národa, jak jsme ji měli kdysi v době obrození. Potřebujeme kulturu, která bude mluvit k milionům a ne k určité malé skupině lidí. Potřebujeme kulturu, která by sjednocovala národ a ne rozbíjela jej v kulturní kasty.“ Tak tak, plány imperialistů zhatí, naši vepři boubelatí!

……………….

Viděl jsem crossoverový koncert, na který jen tak nezapomenu. V pražském centru současného umění DOX vystoupilo najednou přibližně 56 hudebníků. Všechno rozjel klávesista-hammondkář Ondřej Pivec, mimo jiné člen kapely Gregory Porttera, což je ten jazzový genius s kuklou na hlavě. Takže Pivec dal dohromady americkou soul funky kapelu Kennedy Administration, dechy Concept Art Orechstra a Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Když jsem si sedal do hlediště, říkal jsem si, že si prostě dám takový dospělý art zážitek v křesle. Když jsem pak při některých skladbách skákal, vstával, pískal a rukou do křesla přede mnou třískal, věděl jsem, že tohle teda je nečekaně strhující večer. A zpěvačka Kennedy? Samice, co stiskne – a nepustí. Dobrodružstvo křížení žánrů!

………………..

28. října vyznamenal CZ prezident kromě dalších i kvarteto spisovatelů – Karin Lednickou, Jaroslava Rudiše (ten už má metál i od prezidenta německého), Pavla Kosatíka a Radku Denemarkovou. O poslední jmenované se před časem žertem, ale teď už i občas vážně mluví jako o té, která by teoreticky mohla mít naději na Nobelovku. A já se přiznávám, že Nobelovka pro CZ je něco tak švihlého, že není vyloučeno, že se to fakt někdy stane. A třeba to nebude Radka D., ale Jáchym T. Nebo někdo úplně jiný. Nebo někdo ze Slovenska. Protože – a to jste už asi taky vysledovali – ten literární výbor Nobelovky baví dělat nečekanosti. Takže bacha na to – bookmakeři budou čekat Denemarkovou – a pic kozu do vazu – dostane to Alta Vášová.

…………………

Zobraziť diskusiu (0)