Tomáš Weiss
4.10.2016
Šortky dvojitého V - nad Havlem
5. října je to osmdesát let, co se narodil Václav Havel (1936 - 2011). Dramatik, disident, prezident a občan. Pustil jsem si znovu jeho film Odcházení, podíval se na dokument o něm, prohlédnul si pár fotek, zalistoval knihou Pavla Kosatíka Ústně více. 5. řijna půjdu od 19 hod. na Václavské náměstí na vzpomínkovou akci. A v hlavě mám pár VH kraťasů.
Poprvé jsem o něm slyšel z rádia. V roce 1979. Se strejdou jsem poslouchal Hlas Ameriky a dozvěděl se, že byl signatář Charty 77 a mluvčí Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných odsouzen za podvracení republiky na čtyři a půl roku do vězení. Postavil se bolševikům. Neschovával se. Nebál se. Byl odvážný. Bylo mi 13 let. Byl to frajer
...
V roce 1981 jsem přestal pět dní v týdnu hrát házenou a udělal si konečně trochu času na čtení. Taky na Souostroví Gulag, taky na Farmu zvířat a 1984, taky na Moc bezmocných. Když mi kamarád a dnešní slovutný pražský knihkupec Vláďa Šebek samizdaty půjčoval, dostal jsem od něj i Havlovu fotku. Sedí za svým psacím stolem a kouří. Dal jsem si frajera pod sklo na svůj psací stůl a na lednici vylepil samolepku polské Solidarity. Vyvěsil jsem si ikony.
...
A pak už byl tajným svatým, vzorem, svědomím, formulovatelem odporu, hlasem na poušti. Autoritou.
...
Často jsem si kladl otázku: Proč Havla estébáci nezabili? Zabili jiné, proč ne jeho? Vždyť bylo jasné, že on je tím mozkovým generátorem a budou s ním problémy. Mohl umřít na infarkt (kouřil jak komín), v autě (jezdil prý celkem neohrabaně), mohl ho zabít duševně nemocný při procházce v parku. Dodnes nechápu.
...
Rok 1989. Zážitek narvaného nerozehnatelného Václaváku. A balkon, a Havel, a dny, kdy se lámal chleba. Havel kouřil, nespal...a myslel za nás, tedy za mě rozhodně. Aby z toho všeho nebyl průser, aby to nebylo oko za oko, aby se to dotáhlo odněkud někam. Jsem mu vděčný, že tenkrát nevydával nějaké silácké povely Mám za to, že bych byl schopný kdejakého revolučního svinstva. Jeho mírnost mě tak možná zachránila duši.
...
Jako prezident byl můj poslední a jediný normální, kterého jsem zatím zažil.
...
Vlastně bych si přál, aby se zase 5. října 2016 narval Václavák k prasknutí. Aby si lidi na ty chvíle s Havlem vzpomněli. Třeba se pak něco dobrého stane, když se přičiníme.
...
A vtip? No jasně, tady je!
