„Způsobit smrt ve světe, kde zemřelo tolik lidí, je určitě ten nejhorší hřích.“ (str. 584)

V jednom americkom vojenskom laboratóriu unikol zo skúmavky chrípkový vírus s takmer stopercentnou úmrtnosťou. Zem sa postupne zmenila na obrovský masový hrob, prestalo existovať právo a poriadok, civilizácia sa stáva neznámym pojmom a ľudské mravy sa rýchlo menia. Avšak hŕstka ľudí prežila. Nevedia, ako je možné, že vírusu odolali, ale isté je, že ich čakajú ťažké časy. V mŕtvom svete zostali dva základné elementy, medzi ktorými si preživší musia vybrať; Dobro je predstavované storočnou Matkou Abagail a Zlo v podobe Randalla Flagga – Temného muža.

„... si skutečne myslím, že všechny nové společnosti, aspoň ty v západní kultuře, budou znova stavět na technice. Je to škoda a určitě by to nebylo nutné, ale bude to tak, protože jsme všichni lapeni. Nebudou si pamatovat (...) kam nás to dovedlo. Špinavé řeky, díra v ozónové vrstvě, atomová bomba (...). Budou si pamatovat jedině to, že jim kdysi bývalo v noci teplo, aniž jsme se příliš snažili.“ (str.325)

Svědectví môže čitateľa prekvapiť viacerými dejovými líniami, čo nie je pre Kingov štýl písania úplne typické. Vo väčšine svojich kníh sa pridržiava jednej, maximálne dvoch dejových línií, ale v románe Svědectví ich rozpíše rovno päť. V každej sa stretávame s inými protagonistami (resp. antagonistami) a sledujeme ich príbehy v príbehu. Stephen King s obľubou detailne rozoberá charaktery a vedľajšie osudy svojich postáv. V takomto „profilovaní“ skutočne vyniká. Autor týmito medailónikmi zo života svojich hrdinov skvelo dopĺňa atmosféru deja. Pochopíme, prečo postavy konajú tak, ako konajú, skamarátime sa s nimi, a čo je hlavné, King ich dokáže dostať tam, kde ich potrebuje, bez toho, aby pôsobil unáhlene a nepremyslene. Je úžasné, že ja ako čitateľ môžem povedať, že spolu s postavami z románu dokážem prežívať ich radosť, ich smútok a ich utrpenie tak, akoby som bol sám jedným z aktérov príbehu.

„Kdybychom neměli jeden druhého, zbláznili bychom se samotou. Když jsme spolu, blázníme ze sebe navzájem. Když jsme spolu, stavíme míle letních chat a o sobotních nocích se zabíjíme.“ (str. 422)

Ak by som mal Svědectví opísať jedným slovom, povedal by som, že bolo sugestívne. Platí to hlavne o prvej polovici knihy, plnej bezútešných, depresívnych obrazov rozpadnutého ľudského spoločenstva. King sa hlboko ponoril do správania a myšlienok hlavných, ale aj vedľajších postáv, ovplyvnených nezvyčajnou situáciou, ktorú si ani vo sne nepredstavovali.

Stephen King sa zaoberá večným bojom medzi dobrom a zlom (resp. Bohom a Diablom), zaoberá sa smrťou a láskou, rozoberá tému predurčenosti osudu, uvažuje, akým spôsobom by sa uberal znovuzrodený svet a ako by sa správali ľudia vystavení extrémnej existenčnej skúške. Tieto závažné témy občas odľahčí humorom, ktorý je miestami veľmi cynický, ale dej sa zväčša nesie v ponurom duchu. Ak máte radi rozkošatené príbehy s množstvom postáv a príbehov, neprekáža vám drsná postapokalypsa, trocha viac krvi a mysteriózna, určite po knihe Svědectví siahnite. Nesklame vás.

„To je prokletí lidské rasy. Společenskost. (...) Ukaž mi samotného muže nebo ženu a já ti ukážu svatého. Dej mi dva a oni se do sebe zamilují. Dej mi tři a oni vynaleznou tu úžasnou věc, které říkáme „společnost“. Dej mi čtyři a oni postaví pyramidu. Dej mi pět a oni z jednoho udělají vyvržence. Dej mi jich šest a oni vynaleznou předsudky. A když jich bude sedm, vynaleznou válku. Možná byl člověk stvořen k obrazu Božímu, ale lidská společnost byla stvořena k přesně opačnému obrazu a ten se pořád snaží prosadit.“ (s. 358)

Stephen King: Svědectví

Beta – Dobrovodský, 2020

Zobraziť diskusiu (0)