Svět venku působil i přes zavřenou okenní tabuli studeně. Dole na ulici zvedal vítr v lehkých poryvech víry prachu a roztrhaných papírů, a třebaže slunce svítilo a nebe se ostře modralo, nic jako by nemělo barvu, krom všude visících plakátů. Černě kníratá tvář shlížela z každého velkého nároží. Jedna se dívala z fasády domu přímo naproti. VELKÝ BRATR TĚ VIDÍ, hlásal nápis, zatímco temný pohled se upíral Winstonovi do očí. Dole v úrovni ulice ve větru přerývaně povlával další plakát, v rohu utržený, a střídavě zakrýval a odkrýval jediné slovo: ANGSOC. V dáli se mezi střechami propletl vrtulník, na okamžik se zastavil ve vzduchu jako masařka a zas odletěl obloukem pryč. Byla to policejní hlídka, slídila lidem v oknech. Hlídky však neměly váhu. Váhu měl jedině Psychopol.

z první stránky 1984

…………….

Jeho život byl plný paradoxů: Miloval zvířata, ale zároveň patřil k náruživým lovcům. V útlém dětství pevně věřil v Boha, stal se však zapřisáhlým ateistou – a nakonec jej pochovali podle obřadů anglikánské církve. Ačkoliv byl potomkem kolonialistů, britský imperialismus se mu hnusil. Celosvětově proslul díky románům Farma zvířat a 1984, ale často se vyzdvihují především jeho eseje. Orwellovský pojem „doublethink“ z druhé zmiňované knihy, tedy schopnost udržet v mysli dvě zcela protikladné informace a zároveň oběma pevně věřit, zřejmě vycházel z povahy samotného autora…

Stoplusjednicka.cz

………………..

Jedním z klíčových důvodů, proč je Orwell stále považován za relevantního, je to, že jeho názory nebyly vedeny ideologií. Spousta lidí, kteří jsou jeho současníky, měla nějakou ideologii, ať už to byla podpora fašismu nebo podpora SSSR – tou se řídila a upravovala podle ní i své názory. Co je na Orwellovi tak neobvyklé, je, že pokud se fakta změnila, on přehodnotil svůj názor.

Takže když si vezmete období před druhou světovou válkou, psal o tom, že bychom neměli válčit, že bychom měli být pacifisté. Ale jakmile se válka stala skutečností, změnil svůj názor. Nyní má jen velmi málo lidí odvahu a poctivost toto udělat. To je podle mě jeden z důvodů, je jich ale mnoho.

Dalším důvodem je to, že jeho psaní je tak jasné a přístupné. Dělal jsem toho už hodně, řídil jsem velké podniky, přednášel jsem na univerzitě a vedl magisterské studium, byl jsem nezávislým konzultantem a teď vedu Orwell Society. A když jsem dohlížel na magisterské studium, mnoho studentů, nebo prakticky všichni studenti, neměli angličtinu jako svůj první jazyk. A v mnoha akademických oborech v různých zemích platí, že čím složitější věta, tím lepší známky.

Zatímco Orwell zastával názor, že když se podíváte na větu a dokážete ji rozdělit na dvě části, bude jasnější. A když se zamyslíte nad psaním třeba magisterské práce, snažíte se prodat myšlenky. Proč ztěžovat pochopení myšlenky tím, že máte 14 vedlejších vět?

Quentin Kopp, předseda britské Orwell Society

………….

Orwell se nikdy „nedrží dál od politiky“. Ale na rozdíl od oněch levicových intelektuálů, kteří ve svých názorech i knihách přijímají již hotová ideologická schémata, je Orwell mužem zkušenosti a „očitým svědkem“. Jeho koncept pasívního přijetí, kterého se v eseji Uvnitř velryby tolik zastává, neznamená „přitakání“, ale spíše „nezastírání“ a naprostou upřímnost v tom, co spisovatel bezprostředně vnímá, aniž se snaží realitě vnutit nějaký, většinou přejatý program. Ve většině Orwellových esejí a románů vnímáme mimořádně silný apokalyptický tón. Pocit rozkladu a nevyhnutelného konce na sebe bere různé podoby – někdy je to jen tušení neznámého konce světa „jak jej známe“, jindy děsivá vize mechanizovaných, totalitárních společností.

Orwell byl skutečně velmi vnímavý k nebezpečím, která jeho doba přinášela, a bezesporu projevil bystrý úsudek, když kromě Hitlera viděl největší hrozbu ve Stalinově modelu komunismu, před jehož hrůzami zavírali v době války oči téměř všichni. Jenže jeho pesimistické vnímání světa nesouvisí jen s nástupem fašismu či se strachem z bolševiků – má mnohem hlubší kořeny. Orwell vnímá ničivé důsledky pokroku, rozšiřující se uniformitu života, monopolizaci, ztrátu skutečné individuality jednotlivce a konec svobody, která se projevuje nezávislým úsudkem a individuálním myšlením. Pro Orwellovu apokalyptickou vizi vývoje dvacátého století je rovněž typická představa zašlého „zlatého věku“, ať už je to Anglie na počátku století, či kupříkladu Amerika Walta Whitmana, v níž se lidé cítili jako rovnocenné a svobodné lidské bytosti.

Petr Fantys v Cause Orwell, Reflex 2025

Zobraziť diskusiu (0)