Filip Topol byl unikát. Přečtěte si knihu Mně 13, která je deníkem kluka 7. třídy základní školy. Copak hudba a čtení knih, ale co ty pasáže, kde sotva pubescent prohlašuje, že končí s cigárama a s chlastem? Předčasně dospělý, předčasně zestárlý, předčasně nemocný, předčasně bez iluzí, předčasně zemřelý. Dost slavný na legendu, málo na to, aby měl vždycky po ruce aspoň to piano. Milovaný ženami pro svoji určitou přirozenou romantičnost, ale nezrozený ani k manželství, ani k otcovství. Člověk rozdílných energií v soukromí a na jevišti. Sběratel desek W.A. Mozarta, zvláště pak nejrůznějších nastudování Dona Giovanniho. Filip Topol, ten který hrál na piano technikou, která přesně sedla tam někde mezi alternativu a písničkářství. Filip Topol, kterého považuju za jednoho z nejlepší českých básníků druhé poloviny 20. století. Filip Topol, syn Josefa Topola a brácha Jáchyma Topola. Vzpomínky, postřehy, letmé zachycení atmosféry koncertů, ale i částí jeho privátního světa. Zachyceno i Jáchymovo vyprávění o tom, jak se malej brácha bál usnout a chtěl, aby ho starší držel za ruku. Když mu pak děkoval, že ho za ruku drží, Jáchym ho děsil konstatováním, že to není jeho ruka. Je dobré takový film o Filipovi mít doma. Tedy aspoň pokud třeba desku Myši v poli považujete za zázrak vašeho života.

Zobraziť diskusiu (0)