POČÁTEK

Když jsem jako ilustrátor v New Yorku začínal, dostal jsem zakázku nakreslit portrét jakéhosi chlápka jménem Tom Waits na obal jeho průřezového alba. Nikdy jsem neslyšel ani notu z jeho muziky, ale fotil jsem a chtěl se prosadit jako portrétista. Spojil jsem se s Tomovým managementem a řekl jim, že bych Toma raději vyfotil. Dozvěděl jsem se, že Tom od nahrávací společnosti, pro kterou jsem pracoval, odešel a nemá sebemenší vliv na to, jak bude obal jeho alba vypadat. Ucítil jsem příležitost a nabídl Tomovi, že než fotografie odevzdám nahrávací společnosti, pošlu mu je ke schválení.

Za pár hodin mi zavolali a ptali se kdy a kde.

Tom přijel ke mně do ateliéru v Greenwich Village, kde jsme strávili další hodinu povídáním a prací na portrétu. Běžný fanoušek se se svým hudebním idolem osobně nesetká. Já měl možnost zažít něco speciálního – spřátelil jsem se s Tomem dřív, než jsem se stal jeho fanouškem. Od našeho prvního setkání uběhlo třicet pět let. Jako začínající pětadvacetiletý fotograf jsem si ani v nejodvážnějších snech nepředstavoval, že až mi bude šedesát, budu se moci podělit o celý průběh naší spolupráce.

TAHLE KNIHA

Když jsem před několika lety procházel archiv svých snímků, narazil jsem na originální negativy z mnoha příležitostí, kdy jsme s Tomem spolupracovali na portrétech pro rozhovor do časopisu, ilustraci obalu alba, natáčení videoklipu nebo při živých koncertech.

Přestože jsem zachytil stovky Tomových snímků, publikováno bylo jen pár z nich. Uvědomil jsem si, že spousta záběrů z naší mnohaleté a plodné spolupráce nikdy nespatří světlo světa, a nepovažoval to jen za plýtvání – roztrpčovalo mne to.

Po celou kariéru jsem byl nezávislým umělcem – nesl jsem stoprocentní zodpovědnost za úspěch každé své zakázky. Jediný způsob, jak zabránit, aby se tyto snímky propadly do temnoty, prachu a hniloby, bylo dát dohromady svůj vlastní projekt.

Knihu jsem si nepředstavoval jako sbírku portrétů, ale spíš jako zachycení kreativní spolupráce – společných výprav umělce a modelu, kteří spolu cestovali mnoho let a během té doby zkoušeli rozličné projekty a různé techniky zachycení.

Pustit se do takového projektu mne poněkud děsilo, ale možnost vdechnout nový život obrazům, které tak dlouho dřímaly v nebytí, všechny pochybnosti během doby a námahy nutné k dokončení knihy zaplašila.

Zavolal jsem Tomovi, abych získal jeho požehnání.

Byl v pohodě.

Tomovo požehnání a možnost podívat se na spoustu fotografií čerstvýma očima mne nabily velkým odhodláním zjistit, čím by se tato kniha mohla stát. Protože jsem nedával dohromady zakázku pro platícího klienta nebo ke konkrétnímu účelu, měl jsem v tu chvíli svobodu neznámého, která mne pobízela, abych se ponořil do těch zapomenutých negativů a nechal se unášet v jejich proudu.

Spoléhal jsem na fotografie Toma – v tu chvíli byl spíš múza než muzikant –, abych odhalil neznámé a nečekané. Když jsem vytvářel dvacet ilustrací inspirovaných Tomovými písněmi, jednoduše jsem pustil danou píseň a začal tvořit. Bez plánování, bez skic, bez předchozí přípravy – poslouchal jsem je znovu a znovu a znovu, dokud jsem nebyl hotov.

Tahle kniha představuje další kapitolu naší umělecké spolupráce – vyprávěnou, když jsme byli tři tisíce mil od sebe a aniž by mezi námi padlo jediné slovo. Tomova řeč těla – napůl lidoop, napůl baletka. Výraz jeho tváře – napůl vtipálek, napůl monstrum – mi neustále našeptával nebo kvílel o tom, čím by chtěl být. Funící býk, supící traktor, trpící klaun.

Dopustil bych se nedbalosti, kdybych nezmínil nedocenitelné Tomovo partnerství s jeho ženou Kathleen Brennanovou – nejen vynikající spisovatelkou a umělkyní, ale i člověkem, který vždy vidí věci v širších souvislostech. Po dlouhá léta byla neustálým zdrojem zdvořilosti, humoru, lásky, inteligence, odvahy a sakra i starého a dobrého zdravého rozumu, když se dokázala vyhnout všemu sprostému a usměrňovala okolí, aby se snažilo držet v mezích slušnosti.

Mým přáním je, aby tato kniha oslovila nejen Tomovy fanoušky a ty, kteří znají mou práci, ale také inspirovala další kreativní profesionály, kteří se zabývají fotografií, malováním, ilustrováním, digitální kresbou a tvorbou filmů – zvláště ty, kteří hledají odvahu vyzkoušet, co všechno lze vytvořit různými nástroji, které vede táž ruka.

Matt Mahurin

Zobraziť diskusiu (0)