Sára Vybíralová: Spoušť

,,Ale lascivností v knize nakonec najdeme méně, než bychom podle prvního dojmu čekali. V desateru povídek se sice párkrát objeví erotický, někdy přímo ,sexuálně explicitní´ materiál, avšak hlavní roli zdaleka nehraje. To hlavní, co Sáru Vybíralovou zajímá, jsou totiž lidé – zvláštní, roztodivné, ale nikoli nepravděpodobné existence, zahlédnuté nejčastěji v momentech touhy po někom či po něčem.

S výjimkou kratinkého vstupního textu s názvem Něco se pokazilo, který slouží jako jakési intro souboru, předznamenávající některé z jeho charakteristických rysů (používání ich-formy, introspekce, zájem o nejintimnější mezilidské a partnerské vztahy), se jedná o středně dlouhé povídky. V tomto formátu nezachycují jen jeden okamžik a zpravidla nezůstávají u náznaku a nedořečenosti; na jejich ploše se může rozvinout jistý děj, ať už trvá jediné odpoledne (např. povídky Plech a Hlas), či zahrnuje období několika dní (Nástroj, Spoušť, Pořádek aj.). Máme tak možnost poznat protagonisty podrobněji, v určitém jednání a vývoji. Všechny příběhy jsou poměrně civilní, alespoň co se prostředí týká. Odehrávají se nejčastěji v obyčejných pokojích, bytech a domech; někdy jsou povídky aspoň zčásti situovány do pracovního prostředí (např. školní kuchyně, kancelář, knihovna) či do oblastí volného času (restaurační zařízení, přímořské letovisko, hotel apod.). Dá se však říct, že umístění příběhů – podobně jako zmíněné erotické prvky – z hlediska smyslu také stojí spíš v pozadí a tvoří ,jen´ komponent děje."

Marek Lollok, celý text na www.iliteratura.cz

,,Prozaická prvotina Martina Bořkovce Vědomost je plasticky bezprostředním záznamem vnitřního monologu mladého učitele, usilujícího dohlédnout k nejhlubším příčinám své profesní a osobní krize. Tu nevyvolává jen ubíjející stres před tabulí, ale především protagonistova neschopnost přistupovat k životu s rutinním nadhledem. Bezejmenný hrdina se postupně dopátrává smyslu strastných omezení, s nimiž se musí jedinec usilující přijímat zodpovědná rozhodnutí vyrovnávat, a dospívá od detailního svědectví o banálních a frustrujících zážitcích k hlubším úvahám o světě, v němž má člověk navzdory atakům beznaděje zanechat stopu, za kterou by se nemusel stydět."

text z nakladatelsví Revolver Revue

Anna Bolavá: Do tmy

,,Čteme příběh moderní „čarodějnice“, jíž ovšem chybí magická moc, kterou by řídila alespoň vlastní život. Splývání s přírodou nesklouzává k očekávané idyle, ale je naopak studií moderní neurózy – neschopnosti žít ve světě dnešním, ale také nemožnosti vrátit se do organického světa předků. Precizním vyjádřením narušené senzitivity se román Do tmy blíží Stropům Zuzany Brabcové, ale typem hlavní postavy má nejblíž k Haňťovi z Hrabalovy Příliš hlučné samoty. Právě pozadí shod a rozdílů mezi sběrem knih a rostlin nabízí vydatné čtení, založené na srovnání umělých, společenských světů knih a světů přírodních, z nichž vystupují sbírané rostliny. A v řadě neposlední je román Do tmy výpovědí o podivném statusu české vesnice, kterou 20. století dovedlo do podoby hybridu, v němž se masovost a velkovýroba tluče s někdejší účelnou malostí; lány babišovské řepky svírají víc a víc ostrůvky lip, divizen či přesliček, z nichž hrdinka žije. Do tmy je próza pozoruhodně magická a silná, vedle níž se čtenářsky oblíbené vývary z bohyň jeví být spíš vyvařeným čajíčkem."

Petr. A. Bílek, celý text na www.respekt.cz

Zobraziť diskusiu (0)