Tomáš Weiss
6.6.2019
Utrpení mladého hlupáčka
Pokud se kniha jmenuje Svatá hlava a vydává ji nakladatelství Vyšehrad, může si čtenář představit, že to bude kniha z misií, kniha z kláštera, kniha o středověku, kniha o teologii atd. Nic z toho není pravda. Ve Svaté hlavě nás slabomyslný vypravěč provádí svým životem a přitom naší současností.
Hana Lehečková (1990) zatím psala jen pro divadlo a pro rozhlas.Většinou příběhy pro děti a mládež. Taková byla i její kniha Co se děje v Podpostelí. S určitou dětskou naivitou je vlastně vyprávěna i Svatá hlava. Mentálně postižený mladík v ní popisuje svoji každodennost v pohraničí jižních Čech. Narozený jako nechtěné dítě, vychováván bez otce životem podrcenou matkou a bigotně katolickou babičkou. Nemá práci, nemá pořádné vztahy s lidmi, nemá žádnou perspektivu. Zamotává se do svých představ a snů, je si nebezpečný sám sobě svoji křehkostí a zranitelností. Má psychické propady a často před sebou vidí Všemohoucího, jehož pravidla je dobré dodržovat, říkala babička. Velmi pravděpodobně vám při četbě naskočí takové figury jako Forest Gump, Ivan Trojan ve filmu Václav nebo Kohákův Instalatér z Tuchlovic. Nebo Samko Tále, který v Knize o cintoríně Pavly Kapitáňové přemýšlí optikou své slabomyslnosti o Slovensku v době mečiarismu.
Inspirací k hlavní postavě byl prý autorce internetový deník schizofrenika, který ji uhranul svojí imaginací a specifickou schopností vyjádřit ostře a pregnantně některé životní situace, My „normální“ často chodíme kolem horké kaše, taktizujeme s vyzněním, bereme si servítky….Schizofrenik pojmenovával zpříma ..a tím vlastně s okouzlující poetikou.
Hana Lehečková (s knihou)
Hlavní hrdina Svaté hlavy, knihy věnované všem slabým duším, není schizofrenik. Jeho mentální nekompletnost není nijak specifikovaná, stejně jako je třeba hledat v textu dlouho i jeho přibližný věk a dokonce i jeho jméno. Schizofrenikův web deník byl tak pouze katalyzátorem. Ukázal autorce především jazykové možnosti takového vypravěče.
Jazyk knihy Svatá hlava tak přesně odpovídá vypravěčské figuře. Je částečně chaotický, chvílemi dětský, chvílemi pateticky biblický. Překvapí intenzitou, rytmem i slovosledem, který je přizpůsoben záměru vyhmátnout jak mentální nedostatečnost, tak současně kouzlo bezelstně pravdivých formulací, které čerpají své zdroje někdy mezi základními lidskými pudy a pohádkami o černobílém světě.
Svatá hlava patří k těm šťastným debutům, které se povedly. Mají téma, mají svoji osobitou formu, jsou odvážné. Až se budou za letošní české knihy dávat ceny pro debutanty a mladé autory, bude podle mého Hana Lehečková někde u toho.
