Vítězem ankety Dobrá kniha jsou Chasidské příběhy Martina Hoška
Dobrá kniha je čtenářská anketa, kterou pořádá český Katolický týdeník. Letos už jako 25. ročník. Po úspěchu Bílé Voda Kateřiny Tučkové se zdálo, že vyhlašovat ji tenhle rok je jen formalita. Ale čtenáři této společenské bubliny byli jiného názoru – nejvíc hlasů posbíraly Chasidské příběhy religionisty Martina Hoška (kdo si myslel hned na Bubera, byl těsně vedle). Tady ukázka z rozhovoru s autorem:
Překvapilo vás, že kniha oslovila tolik lidí? Čím si to vysvětlujete?
Bylo to milé překvapení. Čím to je? Možná tím, že literatura, vycházející z chasidského prostředí, je českému srdci odjakživa blízká. Židovské chasidské hnutí vznikalo v 18. století na dnešní západní Ukrajině, nedaleko našich východních hranic. Český čtenář chasidských příběhů mívá pocit, že to prostředí vlastně důvěrně zná. Jako by šlo o každodenní hemžení na české nebo moravské vesnici.
Kde jste na chasidské příběhy poprvé narazil? A čím vás tak oslovily?
Před třiceti lety mi kamarád půjčil knihu Martina Bubera Chasidská vyprávění. Nic netuše jsem se do ní ponořil. A najednou se začaly dít věci. Jako bych se ocitnul v úplně jiném světě. Ten svět mi byl něčím zvlášť povědomý a zároveň byl nabitý silným kouzlem, které jakoby vystupovalo z otevřené knihy a šířilo se všude kolem. Netrvalo dlouho a začal jsem vnímat okolní svět optikou chasidských příběhů. Od všedních situací až po posvátné chvíle setkání s krásou přírody. Od té chvíle jsem začal slídit po chasidských příbězích jako lovec.
Pavel Hošek
Kdo vlastně chasidé byli, čím byli v židovské komunitě zvláštní a jaký byl jejich osud?
Chasidismus je hnutí duchovní obrody, které se v 18. století rozšířilo v židovských obcích východní Evropy. Mnoho chasidských obcí bylo i na Podkarpatské Rusi, patřící za první republiky k Československu. Chasidské obce v oblastech svého vzniku padly za oběť politických katastrofám 20. století. Mezitím ale hnutí zakořenilo ve Svaté zemi a v Americe, takže i dnes se k němu hlásí několik set tisíc věřících. Zároveň se toto hnutí stalo neobyčejně silným inspiračním zdrojem na poli krásné literatury, filosofie, hudby a výtvarného umění. Chasidské hnutí přineslo mohutný duchovní a kulturní impuls, který dodnes zasahuje milióny lidí daleko za hraniciemi chasidských komunit.
V něčem tato vyprávění připomínají výroky a příběhy pouštních otců – apofthegmata. Proč bylo vyprávění příběhů pro chasidy tak důležité?
Chasidi jsou přesvědčení, že jejich vůdcové, zázrační rabíny jsou obklopení svatozáří. Jsou natolik prostoupeni svatým světlem, že toto světlo vyzařuje z jejich tváří, z jejich slov i činů. Slova a činy chasidských světců jsou v tomto smyslu pokračováním svatého světla. Ale nejen ony, také vyprávění o těchto slovech a činech! Světlo se odívá do vyprávění. Kdykoliv jsou příběhy o zázračných rabínech znovu vyprávěny, světlo, které zářilo z jejich života, proudí dál. Příběhy v tomto smyslu působí jako dobré kouzlo, mají v sobě zázračnou moc. Mají také iniciační účinky – proměňují vypravěče i posluchače.
z rozhovoru Jana Paulase s Martinem Hoškem pro Katolický týdeník z března 2023
