Doslov

Neplánoval jsem psát o Allenu Ginsbergovi knihu, ale spíše rozsáhlou elegii, do které jsem se pustil v době jeho smrti, v dubnu 1997, kdy se zdálo, že zármutek nemá hranic. Šel jsem po ulici a při pomyšlení na něj mi náhle vhrkly slzy do očí. Po nějaké době jsem usoudil, že tou správnou cestou je možná tichý zármutek, a rozhodl se opustit asi palcový špalík poznámek, které jsem si dělal pro elegii.

V září toho roku jsem na vídeňské Schule für Dichtung vedl kurz nazvaný „Poezie a život Allena Ginsberga“. Při přípravě jsem popsal poměrně tlustý tříkroužkový blok, který zahrnoval mnou poskládanou historii jeho života. V roce 1998 jsem se rozhodl publikovat část toho zápisníku ve Woodstock Journal. Setkalo se to s příznivým ohlasem čtenářů, a tak jsem zápisky uveřejňoval dál, tříbil je a přidával nové části, až bylo zřejmé, že vzniká kniha.

Život Allena Ginsberga byl velmi složitý, takže Poezie a život Allena Ginsberga je vlastně jakousi cestou Ginsbergovým lesem, a protože je to cesta, musel jsem vynechat spoustu zajímavých historek, událostí a setkání. Allenova duše byla velkým a pozitivním majákem, který přitahoval doslova tisíce lidí, kteří cítili podobně jako on. Cesta Ginsbergovým lesem se nevyhnutelně nemohla nedotknout řady důležitých souvislostí v jeho životě a já prosím o shovívavost ty básníky, aktivisty, filmaře, hudebníky, rodinné příslušníky, malíře, badatele Beat Generation & přátele v zemích po celém světě, kteří měli s velkým bardem Allenem Ginsbergem vlastní komplikované vztahy a jejichž vzpomínky nejsou na této cestě ani vidět ani slyšet.

Existují dvě dobré biografie Allena Ginsberga, Dharmový lev (Dharma Lion) od Michaela Schumachera a Ginsberg od Barryho Milese. Přečtěte si je obě, každá s trochu jiným úhlem pohledu ukazuje, jak velkým člověkem Allen Ginsberg byl. Při tvorbě této knihy mi byly nápomocny jeho deníky, jeho četné rozhovory, jeho básně (vždy biografické), poznámky k jeho knihám, popisky na jeho fotografiích a moje vlastní složky, včetně mnoha výstřižků, časopisů, dopisů a nahrávek z mých vlastních četných setkání, vystoupení a vylomenin, které jsem se s ním za těch čtyřiatřicet let navyváděl. Stejně tak mi pomohly vzpomínky mé ženy Miriam, Boba Rosenthala, Billa Morgana, Raymonda Foyeho, Rosebud Pettetové, Stevea Taylora, Andrewa Wylieho, Hala Willnera, Billa Adlera a dalších. Těm všem jsem za ně velmi vděčný.

Měl jsem ho rád a mám ho ve své mysli, téměř jak kdyby byl živ, i když píšu tyto řádky v teplém jarním dni a přeji si, aby tu byl přes ulici v domě Raymonda Foyeho (jak to někdy dělával) a já si k němu mohl zajít popovídat (a dostat dobrou radu, protože on učil dvacet čtyři hodin denně).

Uchovával si všechno – čmáranice na ubrouscích, 60 000 dopisů od přátel, 18 900 (a více) stran časopisů, a prostě všechny časosběrné fragmenty, takže by bylo jistě zajímavé, kdyby někdo udělal Ginsbergovu totální biografii. Zdá se, že si o to říká svými desítkami tisíc fotografií, tisíci nahrávek a rozhovorů, takže by si to možná vyžádalo napsat biografii den po dni, možná o 25 000 stranách. To by byl počin joyceovských rozměrů. Na druhou stranu, pro životopisce by bylo výborným projektem i jeho posledních deset let.

Někým takovým já být nemohu, nicméně udělal jsem Ginsbergovým lesem dočasný průsek, s kládami jako mosty přes potoky a s lany po úbočích skal, pro vaše studium i potěšení.

Edward Sanders, Woodstock, NY

Zobraziť diskusiu (0)