Všeobecná deklarace lidských práv, která byla přijata 10. prosince 1948 na půdě OSN. Měla od počátku mnoho nepřátel, zejména mezi autoritáři, diktátory a totalitními režimy. Nehlasoval pro ni Sovětský svaz ani jeho satelity, včetně Československa.

Mezi odpůrce Všeobecné deklarace lidských práv se však od samotného počátku stavěli také sociální vědci sdružení v respektované Americké antropologické asociaci. Činili tak vlastně z podobných důvodů jako zastánci totalitních ideologií. Jednotlivec, podle jejich mínění, uskutečňuje svou osobnost díky své kultuře, věda neobjevila způsob, jak kvalitativně hodnotit kultury a každá kultura má své hodnoty a svá pravidla, která z ní vycházejí. Zkrátka myšlenka lidských práv je produktem západní kultury a my nemáme žádné právo vnucovat je jiným kulturám.

Pravda, na lidská práva můžeme pohlížet jako na produkt evropské kulturní tradice, která ve své antické řecké fázi přišla s pojetím občanství rovného před zákonem; ve své římské fázi s pojetím práv národů; ve své židovské fázi s koncepcí člověka jako obrazu božího; v epoše křesťanské s pojetím člověka, pro jehož spásu položil syn boží svůj život na kříži. Nu, a protože spása zde znamená tělesné, tedy individuální vzkříšení člověka, stane člověk před bohem jako jednotlivec. Jinými slovy, člověk, každý člověk ve své jedinečnosti je v očích božích absolutní hodnotou. Tím spíše jí ovšem musí být pro nás lidi navzájem. Tím, že se totiž navzájem přijímáme jako lidé, přijímáme povinnost uznat jeden druhému jeho lidský nárok žít, nebýt zotročen a přivlastňovat si věci.

z textu filozofa Daniela Kroupy, jednoho z autorů publikace, pro ČRo Plus z roku 2018

Zobraziť diskusiu (0)