Z hlediska vyššího principu mravního vražda tyrana není zločinem
Symbolicky, těsně před 25. únorem 2018, vyjde kniha o Pravomilu Raichlovi od badatele Jaroslava Čvančary. Hrdina 2. světové války se hned v roce 1948 zapojil do protikomunistického odboje, byl zatčen a odsouzen k trestu smrti.
Ten mu ještě prezident Beneš dokázal změnit na doživotí. Ve věznicích
dobře věděli o práci prokurátora Karla Vaše pro NKVD. Raichlovi se v
lednu 1952 podařil neuvěřitelný útěk z ostře hlídané věznice v
Leopoldově. Dostal se za hranice. Nejprve sloužil jako voják v Západním
Německu. Protože mu hrozil únos do komunistického Československa,
odstěhoval se do USA, kde se dočkal revoluce v roce 1989. Prezident
Václav Havel ho v roce 2000 vyznamenal za statečnost Řádem Bílého lva.
Raichl se nedokázal smířit s tím, že zločiny komunismu nebyly potrestány. Jeho rozhodnutí zabít bývalého prokurátora Karla Vaše předcházel výrok soudu, že Vašovy zločiny už jsou promlčeny. Tehdy se Raichl údajně rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou. Vaše chtěl pravděpodobně zastřelit už roku 1995, kdy si z USA přivezl do Česka svou loveckou pušku, kterou mu ale celníci na hranicích zabavili.
Pravomil Raichl
Kdo byl Karel Vaš (1916 - 2012)? Právník (promoval 1939), aktivní člen KSČ od roku 1933. Jako agent NKVD a člen zpravodajství čs. brigády v SSSR byl zodpovědný za přeřazování
stovek pro NKVD nepohodlných vojáků do trestních oddílů, de facto
odsouzených na smrt. Po válce pak organizoval deportace stovek občanů
ČSR i uprchlíků z východu do Gulagů NKVD. Po komunistickém puči jako prokurátor a soudce ve vykonstruovaných
procesech třídní justice navrhl nebo vynesl desítky trestů smrti - ten nejznámější nad gen. Heliodorem Píkou. Víc v dokumentu České televize Vrahem z povolání.
Druhý pokus o zabití Vaše naplánoval na únor 2002. „Chtěl ho veřejně
zastřelit jako demonstrativní potrestání a nechat se při tom zatknout,“
tvrdí Jaroslav Čvančara.Ironií osudu zemřel tehdy již těžce nemocný muž
na infarkt právě 25. února 2002, možná pár hodin před plánovaným
atentátem.
Karel Vaš
Ukázka z knihy Pravomil Raichl, strana 256 - 257
Svědectví Vojtěcha Klečky, českého odbojáře druhého i třetího odboje:
Pravoš, to byl voják s velkým „V“. Hrdina, člověk na kterého bylo spolehnutí. Přede mnou a před Komrskou se několikrát zmínil: „Škoda, že jsem Vaše v Leopoldově nezažil. Jeden z nás by už nežil. Ve vhodné chvíli bych ho praštil po hlavě. Třeba krumpáčem!“ Jak jsem poznal Pravoše, věřím, že on by to klidně udělal. Úmysl potrestat Vaše fyzickou likvidací se vyvíjel podle toho, jak se vyvíjelo oficiální trestní stíhání. Do Pravošova úmyslu byli kromě mne zasvěceni hypoteticky ještě Pepík Kasal, Vašek Komrska a Rudla Pernický. Všichni jsme měli s Vašem nevyřízené účty. Hlavně Kasal. Pravoš ale nechtěl ani Kasala, ani nikoho jiného do akce zatahovat. Pravoš se definitivně odhodlal k vykonání odplaty, až když usoudil, že celá soudní záležitost se stává jen nabubřelým právnickým žvaněním, komedií, jdoucí do ztracena. Já jsem měl jediný úkol! Až Pravoš přiletí z Ameriky, měl jsem připravit revolver, a když bych ho nesehnal, tak pistoli, nejlépe ráži 0.38 nebo 7.65 mm. Jenže mně se to tak narychlo sehnat nepodařilo. Pouze od kamaráda jsem nakonec sehnal pistolku ČZ 6.35 mm. Pravoš mi pak skoro vynadal, že „to je houby pistole“. Ale pak v té ráži, která má menší ranivost, našel výhodu. A to, že kulky prý mohou pěkně „cestovat.“ Tím, že celý zásobník „včeliček napumpuje“ Vašovi do břicha, mu trápení v bolestech připomene, co dělal druhým. Pravoš byl přímo posedlý demonstrativně Vaše zastřelit právě na symbolické datum 25. února. Bylo domluveno, že si v ten den odpoledne pro pistoli přijede. Jo, ještě jsem si vzpomněl, měl jsem pro něho speciálně uvařit polévku s játrovými knedlíčky. Kdo ho měl z Plzně přivézt, nevím! To, že je dlouhodobě nemocný jsem věděl, ale jsem přesvědčen, že v takové situaci si svůj zdravotní stav nepřipouštěl. Ostře nabitý browning na něho čekal u mne. Pravoš chtěl Vaše úmyslně před zraky svědků rozstřílet v recepci Domova pro seniory v Donovalské ulici, a nechat se zatknout. Čekal jsem ho, ale marně! Myslím, že ještě v ten den mi někdo volal, že Pravoš zemřel. Netušil jsem, že jeho srdce selhalo, že zřejmě to nervové vypětí nevydrželo.