Zachytit určitou společenskou horečku a pocit bezmoci
„Knihu jsem psala se záměrem zachytit atmosféru doby, ve které žijeme. Mám pocit, že kolem sebe čím dál víc vidím vztek, frustraci, strach, a hlavně obrovskou nedůvěru — k institucím, médiím, lidem navzájem. A zároveň mě děsí, jak snadno spousta lidí podléhá konspiracím nebo různým jednoduchým vysvětlením světa a jak skoro nejde je z toho ‚vytáhnout‘. Člověk má někdy pocit, že už se spolu ani nebavíme, jen stojíme každý na jiné straně zákopu,“ vysvětluje Viktorie Hanišová.
Před budovou Poslanecké sněmovny se upálil muž. Není jasné proč, možná to však má spojitost s výzvou extremistického populisty. Lada je úspěšná spisovatelka a také dcera muže, který spáchal protestní sebevraždu. Truchlí a je naštvaná. Zároveň jí ale poslední dobou scházejí dobré náměty a nakladatelství už si přeje knihu. Rozhodne se zjistit, co stálo za motivy jejího otce. Stane se tak nevyhnutelné: rodinné vyšetřování se postupně mění v rukopis.
„Oproti předchozím knihám jsem tentokrát šla víc do politické roviny právě proto, že mi připadalo nemožné to všechno ignorovat. Politika dnes zasahuje úplně do všeho — do vztahů, rodin, přátelství i toho, jak o sobě přemýšlíme. Nechtěla jsem psát politický komentář, ale spíš zachytit určitou společenskou horečku a pocit bezmoci, který sama často cítím. V určitém smyslu by Hoří ti táta měla být taková očistná kniha pro podobně nazlobené občany, jako jsem já. Ne proto, že by nabízela jednoduché odpovědi, ale protože ten vztek a chaos aspoň pojmenovává – a možná i trochu víc než to.
Zároveň román zkoumá limity umělecké inspirace. Může si spisovatel uzurpovat právo zacházet s okolním světem jako s materiálem pro svou tvorbu?“ dodává spisovatelka.
Román Viktorie Hanišové i její hrdinky je ponorem do hlubin současné společnosti a jejích neuróz. „Autorka v novém románu zůstává věrná tématu rodinné tragédie. Tentokrát to však není těžiště prózy, nýbrž její hledisko: jde totiž o tragédii stejnou měrou osobní i politickou. Autorka tak vstupuje na pole společenské literatury — a činí tak více než působivě,“ dodává redaktor Zdeněk Staszek.
Viktorie Hanišová (1980) je prozaička a překladatelka. Spisovatelsky debutovala v roce 2015 románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, ovlivněném skrytým rasismem. V roce 2018 následoval román Houbařka, rozvíjející téma dětského traumatu a zneužívání. Volnou trilogii knih o mateřství zakončila v roce 2019 románem Rekonstrukce o dopadech sebevraždy rodiče na dítě. V roce 2020 jí vyšla povídková sbírka Dlouhá trať, ohledávající různé podoby životních krizí. O rok později vydala knihu Beton a hlína (2021), v níž formou rozhovorů sleduje možnosti udržitelného života ve městech. Její poslední román Neděle odpoledne (2022) se vrací k tématu potlačovaného rodinného traumatu.
