Problémem, co se týče úspěchu populistických politiků s autoritářskými sklony, je, že už se nejedná o výjimky, nejde jen o Putina či Trumpa. Tato nákaza se šíří jako rakovina, dokonce se dá říct, že se dnes jedná o běžný vývoj: „První tři kroky, jež provedl Naréndra Módí v Indii či Jarosław Kaczyński v Polsku, se nápadně podobají prvním třem krokům, které provedl například Recep Erdoğan v Turecku. Znamená to, že nakonec podniknou i kroky číslo pět, osm a deset? Spolehlivě to nezjistíme dřív než za několik let. Je docela dobře možné, že se v těchto zemích podaří zvrátit nastoupený kurz. Cesta nejmenšího odporu však podle všeho směřuje do téže propasti.“

Kde hledat příčinu? Únava z demokracie, kdy je na každého naloženo příliš mnoho svobody, a tedy rozhodování? Selhání demokratických politiků, kteří u voličů během let vládnutí ztratili kredit? Anebo nakonec to, že byla demokracie exportována i do zemí, v nichž není zakořeněna? Ne, tady není řeč jen o jakýchsi banánových republikách, nýbrž i o Evropě. Yascha Mounk v knize Lid versus demokracie cituje Jana-Wernera Müllera: „Těžko se vyhnout pocitu, že střední Evropa prožívá rok 1989 pozpátku. Onoho roku se z jedné komunistické země do druhé rozšířily mírové revoluce, konané ve jménu liberální demokracie. Dnes přihlížíme vzniku nové autoritářské internacionály.“

Zdá se, že všude po světě jsou lidé unavení z voleb, z demokratických politiků a možná i z parlamentní demokracie, jelikož se pořád jenom mluví a „skutek utek“. Proto vzniká poptávka po „taťkovi“, který to všechno zařídí a který nás od všeho zlého uchrání. Ti, kdo to pochopili a touží po moci, už se dávno chopili příležitosti a jsou tam, kde mohou svou pozici upevňovat – tak, aby po dalších volbách všechno zůstalo pěkně při starém, aby se o nás „taťka“ mohl dál hezky starat…

Mounk píše jasně a s vervou a s využitím dat z průzkumů veřejného mínění dokládá úpadek podpory demokracie v celém západním světě. Zbavuje nás všech iluzí o tom, že záchranu demokracie snad přinese idealistická mládež. Opak je pravdou: pouhá třetina amerických mileniálů má za to, že život v demokracii je mimořádně důležitá věc, zatímco mezi staršími Američany tento názor zastávají dvě třetiny respondentů… Mounkova analýza vnitřních pnutí liberální demokracie je působivá a mnohé odhaluje.

Gideon Rachman, The Financial Times

Německo-americký politolog Yascha Mounk (1982) studoval v Cambridgi a na Harvardu, v současnosti vyučuje mezinárodní vztahy na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru a spolupracuje s významnými politologickými think-tanky. Píše anglicky – z důvodů částečně osvětlených i názvem jeho první knihy z roku 2014: Stranger in My Own Country. A Jewish Family in Modern Germany (Cizincem ve vlastní zemi. Židovská rodina v moderním Německu). V roce 2017 vydal knihu The Age of Responsibility. Luck, Choice and the Welfare State (Věk zodpovědnosti. Štěstí, rozhodování a sociální stát). Kniha Lid versus demokracie se zatím dočkala překladů do deseti jazyků a vyvolala obsáhlou mezinárodní diskusi. Český překlad jeho knihy pořídil Martin Pokorný.

použity materiály nakladatelství Prostor

Zobraziť diskusiu (0)