Zdeně Salivarové vděčí za mnohé česká i slovenská literatura
V Torontu, kde strávila dvě třetiny svého života, zemřela spisovatelka a nakladatelka Zdena Salivarová. Dožila se téměř 92 let, svého manžela Josefa Škvoreckého přežila o třináct let a jejich legendární nakladatelství ’68 Publishers dokonce o jednatřicet. Těch 224 knih, vydaných v exilu, bylo odpovědí na komunistickou cenzuru a hmatatelným důkazem kontinuity svobodné literatury na československém okupovaném území.
Zdena Salivarová byla obrovský literární talent. Její stěžejní dílo Honzlová vydalo nakladatelství Argo k 88. narozeninám před čtyřmi lety v novém vydání. To potvrdilo, že Honzlová je jedním z nejlepších českých románů 20. století.
Prvními knihami, které ’68 Publishers v roce 1972 vydalo, byly Škvoreckého Tankový prapor a právě Honzlová Zdeny Salivarové. Honzlovou rozepsala ještě před příjezdem sovětských tanků a odchodem z Československa, po úspěchu své prvotiny Pánská jízda (1968). Dopsala ji už v kalifornském Berkley. „Hnal mě hněv a smutek a nostalgie, Honzlová je moje druhé, stylizované já,“ řekla.
Pak ji cele pohltila nakladatelská práce. Měla na starosti většinu činností: byla redaktorkou odbornou i technickou, dokonce grafičkou. Napsala novelu Nebe, peklo, ráj (1976), téma emigrace zpracovala v epistolárním románu Hnůj země (1994), zkušenost s neoprávněným uveřejněním svého jména v tzv. Cibulkových seznamech spolupracovníků StB vypsala v antologii Osočení (1993).
V roce 1990 převzala společně s Josefem Škvoreckým z rukou prezidenta Havla Řád bílého lva III. stupně za zásluhy o českou literaturu ve světě. Oba do Čech příležitostně jezdili, ale Toronto už neopustili. Činnost nakladatelství ukončili v roce 1994. Jak se Zdena Salivarová cítila v posledních letech svého života napovídá její odpověď na otázku, jaká by byla Honzlová v osmaosmdesáti letech: „Osamělá, smutná, stonavá, unavená, zapomnětlivá, ale i vášnivá čtenářka zvědavá na všechno, co se děje ve světě.“
Michal Špirit v doslovu k argovskému vydání Honzlové napsal: „Mnohá pojednání o Zdeně Salivarové Škvorecké provázejí povzdechnutí nad tím, že autorka se v exilu cele obětovala nakladatelské činnosti a nenapsala bohužel více takových knih, jako je Honzlová, Nebe, peklo, ráj nebo Hnůj země. Myslím, že je to nedorozumění. Jsou spisovatelé a spisovatelky, kteří píší jednu knihu za druhou, až je škoda, že je od této činnosti raději něco neodvádí. Naše autorka vedla dvacet let jedinečné nakladatelství s více než dvěma sty původními tituly a k tomu stačila napsat několik výjimečných próz. To je přece velké štěstí.“
