Přiznám se bez mučení: osobně patřím k těm, kteří ho objevili až se zfilmovanou Cestou. Okamžitě vzniklo tak silné pouto autor – čtenář, že snad s výjimkou Bohumila Hrabala žádné takové v mé čtenářské kariéře neexistuje.

Ano, je tady Krvavý poledník, těžko zpochybnitelný vrchol spisovatelova díla. Autor v historickém románu popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849–1850. Filozofující western někde mezi Homérem, Dantem a Nietzschem.

A pak jsem zhltnul všechno, co napsal, protože to nakladatelství Argo přeložilo. A jsem velmi zvědavý na jeho poslední dvě knihy, které vyjdou ještě letos – Pasažér a Stella Maris.

Asi se neshodnu se znalci, ale velmi silně mě zasáhl jeden z McCarthyho dramatických textů – Vlak Sunset Limited. Tenhle dialog černocha s bělochem, polepšeného hříšníka, který zachrání profesora sebevraha před skokem pod vlak – a pak si vlastně vyprávějí o smyslu života. V téhle disputaci je pro mě celý McCarthy – mix beznaděje, lidské touhy po světle, biblické apokalypsy a mohutných sil přírody a podvědomí, které nám v boji s naší představou o slušném životě dávají zabrat.

Zobraziť diskusiu (0)