Jsou lidé, kteří mají možnosti, ale nenaplní je. Karel Schwarzenberg měl jistě jiné možnosti, než někteří my z podzámčí, ale s těmi svými možnostmi dokázal zacházet mimo jiné i ve prospěch lidí okolo sebe.

A protože jsme na stránkách o knihách, připomeneme v tuhle chvíli jen tyto skutečnosti:

– v roce 1986 poskytl pro vznikající Československé dokumentační středisko prostory na zámku v německém Scheinfeldu. Dokumentační středisko, které vedl Vilém Prečan, od svého vzniku spojovalo funkce literárního archivu, specializované knihovny a badatelského, studijního, informačního a publikačního zařízení. V době nesvobody pomáhalo udržovat spojení mezi tvorbou a nezávislými aktivitami domova a exilu. Bylo pojítkem mezi českými a slovenskými nezávislými intelektuály a občanskými iniciativami a západním světem, jedním z ohnisek duchovního vzdoru proti komunistické totalitě a součástí československého kulturního a politického exilu. V popředí aktivit střediska stála snaha o všestrannou účinnou pomoc domácímu disentu a občanským iniciativám v Československu. Dodnes ve své práci pokračuje ve spolupráci s Národním muzeem.

– od roku 1996 do roku 2006 byl majitelem týdeníku Respekt. Majitel znamenalo hlavně být mecenášem a důležitý společenský týdeník v ČR pravidelně vyživovat dotacemi.

– jeho podpory se dočkali mnozí, mimo jiné i básník Ivan Martin Jirous, který díky nájemnému 1Kč bydlel dlouho v jednom z pražských bytů vlastněných Knížetem.

Tady ještě ukázka z mimořádné knihy Pro smrt uděláno. Jeden z rozhovorů o smrti, který vedli Lucie Vopálenská a Michal Plzák, je i s Karlem Schwarzenbergem. Tady je krátký útržek:

Je to království nebeské jistota?

U mě je to jistota. Jestli tam dojdu, to si tak jistej nejsem, ale že je, to je jistota. Víra je v mém životě klíčová. Ne že bych byl vzorný křesťan, hřešil jsem, kde jsem mohl, ale věřícím jsem zůstal.

Znamená to, že se smrti vůbec nebojíte?

Já bych byl velice nerad, kdybych byl dlouho nemocný, ale smrti jako takové se nebojím. Kdybych byl dlouho churavej nebo se nemohl pohybovat, to by mně opravdu vadilo. Ale smrt ne.

Jak se u vás truchlilo, když někdo zemřel? Nebo se ani netruchlilo?

Ale jo. Svého času se dodržovaly ty dnes už vymřelé formy. Byl slavnostní pohřeb a potom se chodilo v černém, s černou vázankou a podobně, což už dnes taky nevidíte. Černá páska to se samozřejmě dodržovalo. A na výročí dotyčného se vždycky dělaly zádušní mše.

…………..

Jak podle vás vypadá dobrá smrt?

Když vypořádám všechno, co jsem měl. Rád bych si ještě s dětmi a vnoučaty promluvil, pokud možno před smrtí.

Kolik máte vnoučat?

Osm. Čtyři holky a čtyři kluky. Všechny v Rakousku a Anglii.

Pro vás jako pro křesťana jsou zásadní články víry: Věřím v mrtvých vzkříšení a život věčný. Představujete si to nějak?

No, co bude po smrti, nemám tušení, uvidíme. Zajisté nebudu zpívat na nějakém obláčku, protože kdybych začal zpívat, tak už by to nebyl ráj.

Zobraziť diskusiu (0)