Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Život se stává příběhem, jen pokud ho máme komu vyprávět

Emma Kausc (* 1998, vlastním jménem Michaela Kašparová) pochází z Prahy. Vystudovala současnou kulturu, literaturu a kritickou teorii na King’s College London. V roce 2018 byla za básnickou sbírku Cykly nominovaná na Cenu Jiřího Ortena. Teď jí vyšla kniha Narušení děje. Protagonistkou autofikčního románu je třiatřicetiletá Emma, která se snaží porozumět svým českým kořenům, vyrovnat se se smrtí matky a najít odpovědi na otázky okolo zmizení své partnerky.

Když si člo­věk zadá Emmu Kausc do goo­glu, vyje­de řada odka­zů na vaše úspě­chy na poli poezie. Píše se o vás jako o výraz­ném hla­su mla­dé bás­nic­ké gene­ra­ce. Při­šel teď moment, na kte­rý jste čeka­la — vydá­ní vaše­ho prv­ní­ho romá­nu, kte­rým se chce­te v lite­rár­ním svě­tě zapsat jako prozaička?

Osmi­le­tá Emma, kte­rá ihned poté, co zača­la psát povíd­ky a co svě­tu s odhod­la­nou naivitou ozná­mi­la, že bude spi­so­va­tel­kou, na tenhle moment jis­tě čekala.

Naru­še­ní děje je mimo jiné o pří­bě­zích. O jejich ply­nu­tí, naru­še­ní, neče­ka­ných kon­cích. Kdy a kde se zapo­čal pří­běh této knihy?

V jis­tém ohle­du souzním s tím, co pro časo­pis Host řekl nor­ský autor Jon Fos­se. Psa­ní (stejně jako on) vní­mám jako sakrál­ní čin­nost a čas­to, když k němu use­dám, tak „něco ve mně začne psát“. Nedo­ve­du tak říct, kde a kdy přes­ně začal, dove­du ale iden­ti­fi­ko­vat moment, kdy jsem si pro­ce­su, kte­rý se ve mně ode­hrá­val, všimla. Někdy v roce 2018 jsem čet­la člá­nek Nao­mi Alder­man v brit­ském dení­ku The Guar­di­an. Když to hod­ně zjednodu­ším, píše o svém odcho­du z ortodoxní­ho židov­ství a vlast­ně o tom, jak se — aniž to pře­dem zamýš­le­la — „vypsa­la“ z víry. Ve chví­li, kdy jí pod ruka­ma vzni­ka­la její prvo­ti­na, svou víru stá­le prak­ti­ko­va­la. Tepr­ve poté, co kni­ha vyšla, si uvě­do­mi­la, že se v ní něco „uvol­ni­lo“. Tahle doce­la jed­no­du­chá sku­teč­nost mě fas­ci­no­va­la. Není vysvět­li­tel­ná ani snad­no ucho­pi­tel­ná. Jak se to stane?

Pobý­va­li uvnitř mě lidé, udá­los­ti, vzpo­mín­ky, ide­je — pří­běh, kte­rý jsem chtě­la pře­kle­nout. Vědě­la jsem, nicmé­ně, že k psa­ní nemo­hu a nechci při­stou­pit tera­pe­u­tic­ky, sta­no­vit si cíl a dou­fat, že na kon­ci kni­hy pro­jdu podob­nou změ­nou jako Alder­man. Ode­hrá­la se koneckon­ců samo­vol­ně, bez vědo­mé­ho přičině­ní. „Pro­mít­la jsem“ tedy kus své­ho emoč­ní­ho pro­ží­vá­ní do hypo­te­tic­ké budoucnos­ti. Zasa­di­la jsem do ní udá­los­ti, kte­ré se v jiném čase a pro­sto­ru klid­ně moh­ly stát. Nemys­le­la jsem na to, co bude na kon­ci. Necha­la jsem se vést pří­bě­hem bez toho, aniž by do něj zasa­ho­va­ly moje tou­hy nebo očekávání.

V ano­ta­ci romá­nu se čte­nář­ky a čte­ná­ři dočtou, že jde o auto­fik­ci. Příběh/y píše, vyprá­ví a komen­tu­je třiatřicetiletá Emma, kte­rá se s rodi­či v deva­de­sát­kách jako dese­ti­le­tá přestěho­va­la do Lon­dý­na, kde se její mat­ka a poté i ona cíti­ly osa­mo­ce­né, neu­kot­ve­né, vyko­ře­ně­né. Sdí­lí­te s Emmou podob­nou zku­še­nost živo­ta v zahraničí?

S romá­no­vou Emmou spo­lu sdí­lí­me vztah k Lon­dýnu, pár odži­tých let i podob­né pocity.

Romá­no­vá Emma tou­ží zapus­tit koře­ny spo­leč­ně se svou part­ner­kou Aly­o­nou, nicmé­ně ta jed­no­ho dne zčis­ta­jas­na zmi­zí. Není však jedi­ná, kdo se z příběhu vytra­tí ane­bo se tře­ba zmi­ze­ní děsí. Odkud se motiv mize­ní vzal?

Mys­lím, že se jed­ná o zku­še­nost, kte­rá je vlast­ní všem a vše­mu. Ať už nám ze živo­ta zmi­zí člo­věk, vzta­hy tak, jak jsme je zna­li, nebo tře­ba sny v podo­bě, kte­rou jsme v sobě dlou­ho živi­li a v jakou jsme dou­fa­li, tak se nejed­ná o nic zvlášt­ní­ho. Může ale zmi­zet i víra, pochy­by nebo strach.

Vaším romá­nem pro­stu­pu­jí různá spole­čen­ská téma­ta, ať už se jed­ná o femi­nis­mus, mezi­lid­ské vzta­hy, nebo tře­ba odci­ze­ní. Svou identi­tu, mís­to ve svě­tě, lás­ku v něm hle­dá nejen Emma, ale také dal­ší posta­vy, kte­ré jsou součás­tí Emmi­na pří­bě­hu. Při­tom láska k člo­vě­ku, ale také k psa­ní, knihám, světu je pro mě ve vaší kni­ze pod­stat­ná. Kni­hu jsem čet­la z vel­ké čás­ti jako milost­ný román. Sou­hla­si­la bys­te s tím?

Sou­hla­sím s tím, že by kaž­dý čte­nář měl ke kni­ze při­stou­pit skr­ze čte­ní, jaké se mu zamlou­vá. Jis­té ale je, že v romá­nu vyzná­vám city k psa­ní, kni­hám i svě­tu s těmi, kte­ří do něj pat­ří. To, jak se tyhle sku­teč­nos­ti propíšou do čte­ní, nechá­vám na kni­ze a na tom, kdo ji zrov­na drží v rukou.

Kni­ha je orá­mo­vá­na kou­zel­ně absurdním pří­bě­hem Wil­li­a­ma „Mole Mana“ Lytt­la — „Krt­ka“, kte­rý čty­ři­cet let kopal tune­ly pod svým lon­dýn­ským domem, než na to při­šly úřa­dy a v dalším hlou­be­ní mu zabrá­ni­ly. Jak jste na Krt­ka při­šla a jaké má v kni­ze místo?

Našel si mě sám! Během let se z něj sta­la podi­vu­hod­ná měst­ská legen­da. A obdob­ně si, mys­lím, našel i své mís­to v kni­ze tak, aby jí vytvo­řil rytmus.

A nako­nec: co teď plá­nu­je­te, čemu se chce­te v dal­ších měsí­cích věnovat?

Nedáv­no jsem se pře­stě­ho­va­la zpát­ky do Česka. Nemám kro­mě kaž­do­den­ních povinnos­tí žád­né plá­ny a jsem moc ráda za to, že tomu tak může být.

psáno pro Kavárnu Hostu

Zobraziť diskusiu (0)

Narušení děje

Narušení děje

Kausc Emma

Literatura a život mají společného jmenovatele: příběh. Píšou se sedmdesátá léta a William „Mole Man“ Lyttle vykope v tunelu pod svým domem větu, která nezvratně ovlivní chod světa.

Kúpiť za 16,65 €

Podobný obsah

Když ti vstoupí do života kniha

Správy

Když ti vstoupí do života kniha

Jak literární dílo dokáže ovlivnit osud čtenáře? Rozhovory Aleše Palána vám s největší pravděpodobností život nezmění. Přinášejí ale příběhy lidí, kterým se něco takového poštěstilo. O svém životě otevřeně mluví bývalá sexuální pracovnice, tatínek nemocného syna, farářka, majitel undergroundového vydavatelství, prodavačka v supermarketu, autor detektivek nebo zdravotní sestra. Všem stačilo si ve správný čas přečíst tu správnou knihu a život se jim zcela proměnil. Jako třeba z mladé dívky Ivany Myškové setkání se sbírkou Sursum Ivana Diviše udělalo ráznějšího člověka a spisovatelku.

Poslední roky s Milanem Kunderou

Správy

Poslední roky s Milanem Kunderou

Florence Noiville (1961) vystudovala původně ekonomii. Vědecké kariéry se vzdala kvůli psaní. Po krátkém působení v Bayard Presse se v roce 1994 stala novinářkou deníku Le Monde. Je také autorkou biografie nositele Nobelovy ceny za literaturu Isaaca Bashevise Singera, za kterou v roce 2004 obdržela „Prix du récit biographique“. Na základě svých kontaktů s manželi Kunderovými vydala minulý rok knihu Milan Kundera – Psát, jak směšný nápad. Ta teď vychází česky.

Host rozjíždí vydávání komiksů – domácích i zahraničních

Správy

Host rozjíždí vydávání komiksů – domácích i zahraničních

Od pod­zi­mu dosta­nou komiksy v nakla­da­tel­ství Host více pro­sto­ru, budou mít vlast­ní sek­ci. Po roz­ší­ře­ní zábě­ru nakla­da­tel­ství o fan­tas­ti­ku a young adult lite­ra­tu­ru při­dá­vá­me doce­la logic­ky dal­ší oblast, kte­rá utvá­ří kniž­ní trh a nabí­zí spous­tu zají­ma­vé­ho ze zahra­ni­čí i z domá­cí tvor­by. Rozhovor s redaktorem Lukášem Růžičkou, který bude za komiks v Hostu zodpovědný.