„Pokračuje ve zločineckém vědomí, které vnímá sebe sama jako nejvyšší hodnotu, zatímco na ostatní pohlížejí jen jako na prostředek nebo překážku ve své realizaci. Kvůli prosazení tohoto zločinného principu bolševičtí vůdci v letech 1917–1918 popřeli veškeré lidské zákony a přikázání, zabavili majetek, zničili politickou a občanskou svobodu, rozdupali soudnictví, svobodné informace nahradili propagandou a vytvořili zrůdný aparát násilí a zastrašování – VČK – NKVD – KGB, který i dnes vládne Rusku.“

Andrej Zubov

Jedinou cestu, jak vybřednout z této tíživé přítomnosti, vidí v pečlivém odstranění všeho, co tak promyšleně vybudovali Lenin a Stalin (na rozdíl od mnoha dnešních ruských historiků nevidí mezi Leninem a Stalinem žádný zásadní rozdíl). Zubov navrhuje popřít minulost, škrtnout sto let ruských dějin a začít znovu, obnovou majetkových práv, jež byla rokem 1917 zcela rozmetána a v devadesátých letech je nahradila státní privatizace, která stvořila nové oligarchy, již se mezi sebou liší pouze v tom, zda jsou, či nejsou (v danou chvíli) oddaní Putinovi; rok 1917 ve svých důsledcích ale podle Zubova znamená i pošlapání všech politických a občanských svobod. Přestože sovětský režim předstíral parlamentní systém, ve skutečnosti ideu zastoupení občanů prostřednictvím volených zástupců pošlapal a tento princip v průběhu 20. století předal všem svým satelitům.

V Rusku stejně jako u nás tak vůči parlamentu dodnes panuje velká nedůvěra, jež má své historické kořeny. Otázkou ale je, jakým způsobem ony občanské svobody obnovit. Třicet let, na jejichž počátku stála demontáž komunismu, totiž ani v Rusku, ani jinde ve východní Evropě nevedlo k vytvoření právního státu, jemuž by jeho občané vskutku důvěřovali. Ve skutečnosti se volání po právním státu překlopilo v okaté zneužívání práva k obchodním účelům, k vyhýbání se trestům všehoschopných kmotrů a kmotříčků a především k jeho zcela nemístnému využívání v politickém boji v podobě zpochybňování voleb či vynucování si volebních vítězství právní cestou.

Bolševický mocenský systém, založený rokem 1917, podle Zubova postrádá jakékoli vědomí svědomí a odpovědnosti. Bez nich ale mohou komunističtí vůdcové, jež považuje za „nové tyrany“, zneužívat moci i v systému, jenž sám sebe neprávem označuje za nedemokratický. Ve svém výkladu událostí roku 1917 Zubov nestaví žádnou alternativu. Ani Únorová revoluce podle jeho názoru nemohla vést k reformě systému a pouze otevřela stavidla barbarizaci moci bolševiky, kteří rozhodně nereprezentovali většinový politický názor. Zubov volá po tom, aby se ruská společnost z revoluce 1917 poučila, aby revoluci zcela a navždy odvrhla.

Vidina ostré cézury je jistě lákavá. Zubov však není politik. Je to historik, který nemaluje volebně růžovou budoucnost. Ve své knize tedy především apeluje na lidský rozum: dívejte se nazpátek, pochopte minulost, abyste z přítomnosti neučinili zase jen a jen minulost hodnou odsouzení. V tomto ohledu má jistě pravdu. Avšak je to dnes vůbec možné? Nejsme naopak sami sebou odsouzeni k opakování stejných chyb, jakých se dopustili naši předci? Na rozdíl od Zubova jsem mnohem větší skeptik, i když v skrytu duše bych chtěl být víc Zubovem a věřit na budoucnost.

(Použity materiály nakladatelství Argo.)

Zobraziť diskusiu (0)