Není snad měsíc, aby se nějaký ten osmi až třináctidílný seriál na HBO, Netflixu nebo kdo ví kde ještě neobjevil. Jasně, že nejsou každý excelentní, ale jako umělecká kategorie jsou tyhle seriálo-filmy už pár let tady. Jsou většinou výborně napsané, výborně obsazené a výborně natočené. Nejeden z nás se na ně ve správný okamžik vlastně nedívá po jednotlivých hodinových dílech, ale najednou. S krhavýma očima jako na 500 minutový film. A nezřídka přichází pokračování série, do které vklouzne vizuální zajatec ve většině případů jako do dobře rozšlápnutých bačkor

Když jsem kdysi jako omámený sledoval True Detective, byl jsem poprvé uhranutý a zároveň trochu nervózní. Já jako cílová skupina seriálů? Mám se stydět nebo si prostě připustit, že mě dostaly? Co jen dostaly - některé filmové série mě úplně přikovaly do křesla, zcela jsem se probořil do filmařsky vystavěného světa. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem si pro letošek musel jako jedno z předsevzetí dát minimalizaci seriálových shlédnutí. Jenže - máme za sebou půl měsíce roku 2018 a já mám odsledovány Godless a Stranger Things 2. A o to míň přečtených knih. Než s tou závislostí definitivně zatočím (stejně jako s pivem a cigárama a klobásou, chachá), obávám se, že mě ještě přece jen pár TV sérií čeká. Některým fenoménům doby se prostě jen tak utéct nedá. A TV série posledních let k nim rozhodně patří. Vydobýt si vedle nich čas na knihy je těžké, ale ne nemožné. I když - žádný závislák si uprostřed závislosti neuvědomuje její rozsah. Jsem tedy ztracený? Bez cizí odborné pomoci se neobejdu? Bookless?

Zobraziť diskusiu (0)