Tvo­je prv­ní kníž­ka Sle­pé skvr­ny byla pře­de­vším o dia­gnos­ti­ce neře­še­ných pro­blé­mů Čes­ka. Spra­ved­li­vý růst je ana­ly­zu­je také, ale nabí­zí i řeše­ní a hle­dá poten­ci­ál čes­ké eko­no­mi­ky i spo­leč­nos­ti. Co je v Čes­ku dobré?

Spous­ta věcí. Máme dob­ré výsled­ky vzdě­lá­vá­ní do 1. stup­ně základ­ních škol. Zatím dostup­né a doce­la kva­lit­ní veřej­né služ­by. Máme hod­ně kom­plex­ní prů­mys­lo­vý export, kde vel­kou část tvo­ří nové tech­no­lo­gie pomá­ha­jí­cí dekar­bo­ni­za­ci. Čes­ko je také vel­mi bez­peč­ná země. Mys­lím, že na pomě­ry post­ko­mu­nis­tic­ké země máme také doce­la funkč­ní insti­tu­ce, kte­ré jsou důle­ži­té pro sta­bi­li­tu demo­kra­cie — ústav­ní soud, veřej­no­práv­ní média či národ­ní ban­ka. Poin­ta kni­hy je, že na ten­to poten­ci­ál hod­ně hřešíme.

..................

Ješ­tě se vrá­tím ke Sle­pým skvr­nám, v jejichž jádru je vlast­ně téma nerov­nos­tí. To lze říct nako­nec i o Spra­ved­li­vém růstu, kte­rý ale jde mno­hem hlou­bě­ji do sys­té­mo­vých pří­čin tuzem­ských nerov­nos­tí. Kde je čes­ký stát nespravedlivý?

Já se zamě­řu­ju na dva typy nespra­ve­dl­nos­tí, kte­ré Čes­ko eko­no­mic­ky a spo­le­čen­sky poškozují.

Zapr­vé, ome­zu­je­me šan­ce na úspěch a roz­voj spous­tě lidí. Chudé děti mají malou šan­ci zís­kat dob­ré vzdě­lá­ní. Níz­kopří­jmo­vé a mla­dé lidi drtí daňo­vý sys­tém, kte­rý daní níz­ké mzdy více než sta­mi­li­o­no­vé kapi­tá­lo­vé pří­jmy. Kvů­li vel­kým regi­o­nál­ním nerov­nos­tem váš život zásad­ně ovliv­ňu­je to, kde se naro­dí­te. Rodi­če a cizin­ce vyhá­ní sys­tém z legál­ní­ho trhu práce.

Zadru­hé, veřej­né sys­témy máme chro­nic­ky demo­ti­vu­jí­cí. Člo­věk, kte­rý se sna­ží cho­vat udr­ži­tel­ně a pro-spo­le­čen­sky, bývá čas­to spí­še potres­tán. V neří­ze­ném vzdě­lá­vá­ní se vypla­tí pře­ná­šet zátěž na jiné ško­ly. Daně jsou řeše­tem výji­mek pro infor­mo­va­né. Obce mají vel­mi málo z pod­po­ry výstav­by a byz­ny­su. Nikdo nemá moti­va­ci k zdra­vot­ní pre­ven­ci, bez níž ale zko­la­bu­je naše zdra­vot­nic­tví. V exe­ku­cích při­jde­te s navý­še­ním pla­tu o čis­tý příjem.

Mys­lím, že mír­ný posun pro­ti Sle­pým skvr­nám je to, že už tyhle věci nepo­pi­su­ju jako něja­kou náhod­nou chy­bu. Nerov­nos­ti ve vzdě­lá­vá­ní či nefé­ro­vé daně s výjim­ka­mi se samo­zřej­mě čás­ti lidí vypla­tí —⁠⁠ i ta stag­na­ce má rela­tiv­ní výher­ce, kte­ří mají zájem na udr­že­ní sta­tu quo. A potře­bu­je­me vel­kou reform­ní nabíd­ku, aby se ho vzdali.

S repro­duk­cí nerov­nos­ti se v soci­o­lo­gii kla­sic­ky pojí podo­ba vzdě­lá­vá­ní. Máme za sebou čer­s­tvě už kla­sic­ké medi­ál­ní koleč­ko o hroz­ných při­jí­mač­kách na střed­ní a nesmy­sl­ných matu­rit­ních tes­tech, kte­ré se čas­to zamě­ří jen na něja­kou mar­gi­ná­lii. Co čes­ká veřej­ná deba­ta o vzdě­lá­vá­ní pomí­jí?

Pod­le mne to, jak nee­fek­tiv­ní jsou ty způ­so­by selek­ce, kte­ré dělá­me. Roz­dě­le­ní malých dětí do růz­ných typů škol a tříd pod­ce­ňu­je vliv tzv. Pyg­ma­li­on efek­tu. A to, že když něko­ho odma­la ozna­čí­te za talen­to­va­né­ho a jiné děti za neper­spek­tiv­ní, tak to výraz­ně ovliv­ňu­je pří­stup uči­te­lů a fun­gu­je jako sebe­na­pl­ňu­jí­cí se pro­roc­tví, kte­ré údaj­ně neper­spek­tiv­ním sku­teč­ně per­spek­ti­vu a šan­ce sebe­re. Selek­ce ve vstu­pu na střed­ní ško­ly pak závi­sí sil­ně na aspi­ra­cích, infor­mo­va­nos­ti a stra­te­gi­zo­vá­ní rodi­čů a náhod­né regi­o­nál­ní nabíd­ce. Tak­že taky limi­tu­je šan­ce žáků. Ty sys­témy jsou záro­veň nespra­ved­li­vé, ale i nee­fek­tiv­ní z hle­dis­ka roz­vo­je poten­ci­á­lu dětí.

Dru­há věc, kte­rou mys­lím pod­ce­ňu­je­me ve vzdě­lá­vá­ní, je, nako­lik je spo­lu­prá­ce leh­čí a sta­bil­něj­ší, pokud exis­tu­jí základ­ní pra­vi­dla a říze­ní. V sys­té­mu, kde lze pře­ná­šet zátěž na ochot­né ško­ly, zne­u­ží­vat spá­do­vé oblas­ti a jiný­mi tri­ky se vyvá­zat ze spo­lu­prá­ce a sna­hy o roz­voj všech dětí, smě­řu­je­me neu­stá­le k situ­a­ci, kdy se vypla­tí sobec­ké jed­ná­ní. To, že díky rezig­na­ci na říze­ní nemá­me transpa­rent­ní výběr ředi­te­lů a roz­tříš­tě­ný sys­tém základ­ních škol je pře­hl­cen admi­nis­tra­ti­vou, odra­zu­je spous­tu zájem­ců od toho zlep­šo­vat čes­ké škol­ství. To je jed­na z point kni­hy — základ­ní říze­ní není v roz­po­ru se spo­lu­pra­cí, naopak.

Zůstaň­me ješ­tě u aktu­ál­ní­ho dění. Komen­tá­to­ři i odbor­ní­ci upo­zor­ňu­jí, že nedáv­né úpra­vy roz­počto­vé legisla­ti­vy můžou Čes­ko poslat do dlu­ho­vé spi­rá­ly. Do potí­ží se při­tom roz­po­čet dostal nej­poz­dě­ji před pěti lety zru­še­ním super­hrubé mzdy a násle­du­jí­cí inflač­ní kri­ze trend jen zesí­li­la. I tomu se do hloub­ky věnu­je tvo­je kníž­ka. Kde má Čes­ko nej­vět­ší daňo­vé díry?

Ta hlav­ní je, že jsme prak­tic­ky daňo­vý ráj, co se týče kapi­tá­lo­vých pří­jmů. Když spl­níš vel­mi krát­ké časo­vé tes­ty, tak se neda­ní pro­de­je akcií, firem ani kryp­to­měn. To je vel­mi výji­meč­né na úrov­ni Evro­py i USA. Záro­veň nemá­me daň z dědic­tví, kte­rá je asi v 18 zemích, a daň z bohat­ství či aktiv, kte­rá je v růz­ných podo­bách ve Špa­něl­sku, Nor­sku, Švý­car­sku, Holand­sku a Švéd­sku. Nemá­me ani drob­né trans­akč­ní daně při pro­de­jích firem, kte­ré exis­tu­jí v řadě stá­tů včet­ně Pol­ska, ani nejsme důsled­ní jako Něm­ci v prá­ci finanč­ní sprá­vy vůči hol­din­gům a dal­ším obchá­ze­ním daní. Jsme jed­na ze 3 zemí Evro­py, kte­rá neda­ní pro­de­je inves­tič­ních nemo­vi­tos­tí ani nemá daň z pře­vo­du nemo­vi­tos­tí. Jsme jedi­ná země Evro­py, kde můžeš opti­ma­li­zo­vat při pro­ná­jmech a vytvá­řet daňo­vou ztrá­tu. A tak­to bych mohl pokra­čo­vat. Když to dáš celé dohro­ma­dy, je Čes­ko stát bez obdo­by v Evro­pě. Tak masiv­ní­mi výjim­ka­mi a osvo­bo­ze­ním jed­no­ho typu pří­jmů, kte­rý je kon­cen­t­ro­va­ný mezi nej­bo­hat­ší­mi, posi­lu­je­me majet­ko­vou nerov­nost. Do toho se při­dá­vá, že máme takřka nej­niž­ší daně z nemo­vi­tos­tí, kte­ré navíc daní hod­ně domeč­ky v Kar­vi­né a málo vel­ké lukra­tiv­ní pozem­ky v boha­tých čás­tech Čes­ka. A degre­siv­ní daně­ní OSVČ, kte­ré drtí malé živ­nost­ní­ky a pomá­há vyso­kopří­jmo­vým kan­ce­lář­ským ičařům.

I díky degre­siv­ní­mu daňo­vé­mu mixu dnes 1 % nej­bo­hat­ších lidí vlast­ní 28 — 36 % majet­ku v Čes­ku. A pořád musí­me zvy­šo­vat skry­té zda­ně­ní zaměst­na­nec­ké prá­ce, kte­ré je obrov­sky eko­no­mic­ky škod­li­vé, ale čes­ký stát se bez něj neobejde.

................................

Vrať­me se do sou­čas­nos­ti a k mla­dým lidem, pro kte­ré je AI zatím spíš hypo­te­tic­ká hroz­ba. Mno­hem nalé­ha­věj­ší pro­blém je — a nejen pro mla­dé gene­ra­ce — byd­le­ní, jehož cena u nás ros­te mož­ná nej­rych­le­ji v Evro­pě. Jaké to má spo­le­čen­ské a poli­tic­ké dopady?

Popi­su­ju dva poli­tic­ké dopa­dy. Zapr­vé to výraz­ně zvy­šu­je gene­rač­ní pola­ri­za­ci. Gene­ra­ce nad 40 — 45 let si sta­či­la poří­dit či i v pri­va­ti­za­ci výhod­ně zís­ka­la byd­le­ní, majet­ko­vě těží z výraz­né­ho nárůstu jejich cen. A nyní nepla­tí sko­ro žád­né majet­ko­vé daně. Nao­pak gene­ra­ce mlad­ší pla­tí vel­mi vyso­ké daně z prá­ce a byd­le­ní je vůči pří­jmům výraz­ně draž­ší. Ve vět­ších měs­tech je dosa­ži­tel­né už jen pro men­ši­nu vyso­kopří­jmo­vých lidí. Je při­tom nesmy­sl všem radit, aby se odstě­ho­va­li mimo Pra­hu a Brno apod. I tam jsou potře­ba kuchař­ky, uči­te­lé, řidi­či, běž­né kan­ce­lář­ské a juni­or­ní odbor­né joby. Když zde tihle lidé vůbec nemo­hou byd­let, zhor­šu­je to i alo­ka­ci na trhu prá­ce a služ­by. Dru­hý poli­tic­ký pro­blém spo­je­ný s byd­le­ním je regi­o­nál­ní roz­voj. Cha­bý regi­o­nál­ní roz­voj je důvo­dem vel­ké migra­ce k Pra­ze, k Brnu a něko­li­ka dal­ším pro­spe­ru­jí­cím čás­tem repub­li­ky a nedo­stup­nos­ti byd­le­ní zde. V regi­o­nech, odkud odchá­zí lidé a kle­sá zde hod­no­ta nemo­vi­tos­tí, se navíc lidé výraz­ně při­klá­ně­jí k autoritářům.

Byd­le­ní je ale v cen­t­ru mno­ha dal­ších věcí. Vyso­ké výda­je na byd­le­ní redu­ku­jí spo­tře­bu jin­de a tím domá­cí poptáv­ku. Nedo­stup­nost byd­le­ní sou­vi­sí pod­le stu­dií z USA a Bra­zí­lie s pokle­sem porod­nos­ti, byť to není hlav­ní ani jedi­ný důvod. Nesta­bil­ní byd­le­ní výraz­ně sou­vi­sí s neú­spěš­nos­tí dětí ve ško­le. Je to pod­le mne téma, kde bychom měli napnout všech­na řeše­ní zpra­va i zle­va. Regu­la­ce nájmů apod. moc nefun­gu­je. Ale uvol­ně­ní územ­ní­ho plá­no­vá­ní, upzo­ning, obec­ní výstav­ba a daňo­vá a legisla­tiv­ní moti­va­ce k dlou­ho­do­bým nájmům — tam vidím hlav­ní řešení.

psáno pro Kavárnu Hostu, pro Medziknihy kráceno

Zobraziť diskusiu (0)