Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Od Indie po Japonsko, od Mongolska po Indonésii – Asie očima zpravodaje Českého rozhlasu

David Jakš strávil šest let jako stálý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu v jihovýchodní a východní Asii. O svých zážitcích teď napsal knihu Míň než kopnout si do psa: Z Asie na vlnách Radiožurnálu.


# V Asii pracuješ šest let. Vybral sis tohle místo dobrovolně?

Ano, vybral. Nějakou dobu jsem už v médiích pracoval, když v Českém rozhlase vyhlásili konkurz na obsazení právě téhle pozice, a to ve chvíli, kdy už nějakou dobu v Asii z Českého rozhlasu nikdo nebyl. Tak jsem se přihlásil a tu práci jsem dostal.

# Čím ti Asie tak učarovala?

Jsou to zejména historické souvislosti. Nejsem sice historik, ale vždycky mě zajímaly dějinné události spojené s tímhle regionem – ať už první indočínská válka, při které došlo k vyhnání Francouzů, nebo samozřejmě události sedmdesátých a osmdesátých let. A pak také ty obrovské možnosti cestování. Oblast východní a jihovýchodní Asie je natolik rozsáhlá, že nemůžete sedět na jednom místě, a nezbývá vám než při práci hodně a pořád cestovat. A to mě baví.

# Kde jsi měl základní tábor?

Až do začátku koronavirové pandemie v Pekingu, a to proto, že v letech 2017–2019 byla Čína kvůli aktivitám prezidenta Zemana v kurzu. Pak jsem se přesunul do Bangkoku. To stěhování v době těsně před covidem ale byla náhoda. Řešili jsme tehdy s vedením, že technicky už nelze vysílání z Číny zajišťovat v plné míře, protože spousta věcí spojených s připojením k internetu je nelegálních, a to i pro novináře, a takové porušení zákona vede často k vyhoštění a k zrušení akreditace. Nemenší problémy pak byly i s respondenty, třeba i z podnikatelského prostředí, protože ti potřebovali k rozhovoru s vámi spoustu různých povolení, a tak jste zjistili, že na vstupu, který trvá třeba dvě a půl minuty, pracujete týden i déle – a do poslední chvíle nevíte, jestli to vůbec klapne.

# Kolik zemí vlastně zpravodajsky pokrýváš?

Osmatřicet. Ale to se samozřejmě nedá obsáhnout, a to ani kdybychom tam seděli dva nebo tři. V podstatě je to prostor od Indie po Japonsko a od Mongolska po Indonésii, takže musí být reportér sám arbitrem, co si pro reportáž zvolí. Každý den se odehrává spousta paralelních událostí, které musíš vytřídit – a jsi za to zodpovědný a musíš si to zdůvodnit.

# Tvou knihou od začátku do konce prostupuje motiv Číny jako obrovské země, ekonomického hegemona, který se snaží ovládnout svoje sousedy. Nejzřetelněji je to v poslední době vidět zejména na Hongkongu. Zažil jsi tohle utahování šroubů na vlastní kůži?

Hongkong je pro novinářskou práci v současné době možná nebezpečnější než samotná Čína. Jde o to, že čínský režim to vzal tak z gruntu, že se to utahování šroubů týká nejen médií, ale také školství nebo třeba soudnictví. A ty jako novinář, když pracuješ v Hongkongu, nikdy nevíš, co na tebe Čína má, při čem tě nahrála. A třeba jenom informování o demonstracích znamená v Číně porušení zákona. Takže netušíš, na čem jsi, a tak spousta novinářů z té země proto teď raději odchází. Z původně svobodné výspy čínského území už nezbylo prakticky nic.

# Co ekonomický nátlak Číny směrem ke svým chudším sousedům? Můžeš uvést nějaký takový příklad?

Teď aktuálně třeba Srí Lanka, odkud utekly vládní špičky a ukrývají se někde v Singapuru. Na počátku všeho tady byly čínské půjčky, které pomohly vybudovat kupříkladu hlubokomořský přístav ve městě Hambantota. Čínští investoři do stavby zainvestovali – a smlouva je nastavená tak, že pokud Srí Lanka není schopná úvěr splácet, tak věřitel – v tomto případě Čína – sáhne té zemi na celou řadu fondů nebo zdrojů. A to je prvopočátek toho, že Srí Lanka v současné době nemá ani na nákup nafty, potravin a jiných produktů. Ještě markantnějším případem je Laos, kde na konci minulého roku Čína dokončila moderní železnici vedoucí z hlavního města Vientiane na sever do Číny, což je pro Laos možná stavba tisíciletí, která stála asi šest miliard dolarů. Jenže Laos nemá peníze na splácení, a tak si Čína vzala laoskou elektrickou rozvodnou síť. A to je strašný průšvih, protože Laos 80 % svého HDP tvoří prodejem elektřiny.

# Ve své knize poměrně přesně popisuješ obě setkání severokorejského diktátora Kim Čong-una s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Zajímavé bylo, jak se severokorejský vůdce na ta setkání dostával…

Tak na to první do Singapuru letěl normálně letadlem, které měl půjčené od Číňanů. A to i přesto, že mu Donald Trump na konci summitu nabídl, že ho domů „hodí“ svým Air Force One. Jenže Kim se obával, že by tím dal signál, jak je na Americe závislý, a odmítl. Kim se obecně snaží vystupovat jako svébytný, nezávislý vůdce, a tak u druhého setkání ve Vietnamu zvolil ještě bizarnější způsob cestování, aby to nevypadalo, že je závislý třeba i na Číně. Do Vietnamu se proto vydal opancéřovaným vlakem, který už používal jeho dědeček Kim Ir-sen v padesátých letech minulého století. Cesta mu trvala čtyři dny, a představte si, jaké vrásky to způsobilo všem čínským železničářům, když se jim po jejich vysokorychlostních drahách, kde vlaky pravidelně jezdí rychlostí kolem 300 km/h, ploužil obří, těžký Kimův vlak. Lépe řečeno dva úplně stejné vlaky, protože ony jsou kvůli bezpečnosti dva, Kim jede teprve v tom druhém. Super přesné čínské vlaky nabíraly obrovská zpoždění – a k tomu všemu Kim musel hned po přejezdu vietnamských hranic vystoupit, protože horské mosty ve Vietnamu by jeho těžký opancéřovaný vlak neudržely, nasednout do limuzíny a zbytek cesty dojet autem.

ukázka z rozhovoru, který pro internetový měsíčník #mojeargo vedl Jiří Popiolek

Zobraziť diskusiu (0)

Míň než kopnout si do psa

Míň než kopnout si do psa

Jakš David

Příběhy z osmi zemí východní a jihovýchodní Asie, které autor novinářsky pokrýval z pozice stálého zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu. Zvláštní, záhadný případ ztracených dětí v nebezpečné thajské jeskyni, děsivé utrpění rohyngských uprchlíků, kterým svět neumí pomoct a nakonec se jich ujímá jedna z nejchudších zemí světa, nebo zákulisí obou summitů Donalda Trumpa a nejtvrdšího diktátora současnosti – Kim Čong Una.

Kúpiť za 11,50 €

Podobný obsah

Vlastní pokoje – dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami

Správy

Vlastní pokoje – dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami

Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži.

Zemřel Pavel Zajíček, po Máchovi jeden z největších českých romantických básníků

Správy

Zemřel Pavel Zajíček, po Máchovi jeden z největších českých romantických básníků

Tak to aspoň tvrdil Ivan Martin Jirous. 5. března 2024 zemřel v domově pro seniory Pavel Zajíček, ročník narození 1951. Svého času básník s nejdelšími vlasy, motor kapely DG 307, básník, který musel kvůli svobodomyslnosti do komunistického kriminálu i později do vyhnanství. Každá generace může mít svůj underground, ale Pavel Zajíček byl jaksi nadčasovým prototypem.

Spolupráci obou Davidů považuji za velmi šťastnou

Správy

Spolupráci obou Davidů považuji za velmi šťastnou

Knihu Davida Graebera a Davida Wengrowa Úsvit všeho provázela už od chvíle vydání aura přelomové knihy o dějinách uspořádání společnosti. Teď po slovenském vydání vychází i česky v překladu Viktorie Hanišové. Tady je s ní rozhovor. Foto: Host – Vojtěch Vlk