Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Parabible – přiblížení nebo vzdálení?

S Biblí jsou dlouhodobě potíže. Pořád nějaké potíže. A vždycky byly. Inu, když zadefinujete nějaké texty jako svaté, jinak to asi ani nejde. Bible prostě není obyčejná kniha. Ona to vůbec není kniha, ale svého druhu knihovna. Starý zákon, Nový zákon, případně deuterokanonické knihy.

Než se jen křesťané dohodli, které knihy do Bible patří a které ze spisků zůstanou mimo, jako neinspirované tím správným duchem. A to se pak stejně ještě liší např. katolická verze (tam plus právě ty deuterokanonické knihy) a verze protestantská.K tomu přidejme problémy překladů z původních jazyků Bible – hebrejština, aramejština, řečtina – nejprve např. do latiny a dál snad do všech jazyků a dialektů světa. A aby toho nebylo málo je tady i problém různých literárních žánrů, které Bible obsahuje a které je dobré, aby zájemci vzali při čtení a případném promýšlení textů na vědomí, protože mýtus je něco jiného než historický příběh, a legislativní text se musí číst s jinou citlivostí než třeba text prorocký. A navíc – reálie těch textů jsou ze vzdálenosti plus minus dvaceti století špatně srozumitelné, nepředstavitelné a přispívají tak k dalším komplikacím s porozuměním napsanému.

S Biblí jsou potíže. Přesto se v ní, někde nad teologickými a mocenskými spory o její výklad, nacházejí informace, které by nějak měly být důležité pro lidskou existenci. Které by měly člověku posloužit k dobrému životu. K dobrým myšlenkám, k dobrým slovům, k dobrým skutkům. Takhle nějak je to, zdá se, ideálně míněno. A tak se mnozí snažili a snaží Bibli zpřítomnit. To podstatné, podle svého mínění, z ní vzít, a předložit srozumitelněji.Vybrat pasáže, zjednodušit příběh, osadit dobovými reáliemi, zakčnit, vyjít vstříc dobovému vkusu.Může tak vzniknout Bible pro děti, Bible pro dorostence, Bible pro negramotné, Bible pro …dosaďte si další skupiny. Obecně řečeno vznikne tak nějaká misijní pomůcka.

Taková je i Parabible, takovým misionářem je podle všeho i Alexandr Flek (1968), evangelický kazatel a teolog, který v letech 1988–1995 působil v Praze jako pastor charismatického evangelikálního sboru Voda života. Zpřítomňování evangelia se věnuje už pár let. Podílel se na Bibli 21. Ta je vlastně mnohem spíš “parabiblí“, konkrétně překladem biblických textů do současné češtiny. Parabible by se totiž přesněji měla jmenovat Paraevangelia, protože v ní jde o převyprávění prvních čtyř knih Nového zákona. Ty jsou podány v kulisách současného českého vesmíru. Podle Flekových slov jde o „ dílčí, zaujatou, subjektivní, ale vážně míněnou odpověď na otázku, jak by mohl Ježíšův příběh vypadat, kdyby se odehrál dnes.“Původně psal svoje parapříběhy několik let na Facebook. Díky silné odezvě prý vyslyšel nápad spisovatelky Jany Šrámkové – a sestavili společně Parabibli. Vytvořili tak několik desítek názorných klipů ze života a učení Ježíše, který se tu brodí s námi životem nejen metafyzicky, ale zcela konkrétně, včetně finančáku, zkorumpovaného starosty, sociálních dávek, postkomunistických papalášů, Ukrajinců, Vietnamců, vypitých lahváčů, mobilních telefonů, sociálních sítí, bachařů z pankrácské věznice atd.

Alexandr Flek

Na sociálních sítích možná parabiblické příběhy fungovaly, v knize ale působí aktualizace Ježíše – Záchranáře světa ne-věro-hodně. Jakoby vám místo sympatické nabídky něčeho potencionálně zajímavého a užitečného, tlačil podomní obchodník na sílu „užitečný“ produkt a nevěděl, kdy přestat. Jako špatný psychoterapeut, který se rád poslouchá a směje vlastním vtipům. Parabible je jistě dobře myšlený koncept, ale jeho misie selhává na něčem nábožensky post-pubertálním. Humor křečovitý, paralely násilné. Napětí, tajemství a něco nábožensky podstatného, vnitřně zneklidňujícího je najednou z takové aktualizace pryč. Jistě, je možné podat základní křesťanské příběhy po lopatě, ale pak zůstane otázka: má to vůbec celé smysl?

Příjemci Parabible by mohli být z několika skupin. Tou nejsilnější budou asi praktikující křesťané, kteří ji budou považovat za skvělou příležitost k oslovení hledajících nekřesťanů. Tedy misijní pomůcka bude koupena neformální křesťanskou babičkou vnoučatům, která jsou zatím Ježíše prostá, ale tenhle avantgardní, téměř youtuberský přístup k evangeliím, by je mohl nějak pro boží věci zapálit. Je velmi pravděpodobné, že si ale dárek nakonec nejvíc užije právě dárce, protože obdarovaní budou před paratextem stát stejně bezradně jako před originálem. Známou zradou aktualizací, zpřítomňování, určité ironie a satiry, paralel a metafor je to, že je nejprve třeba nějak znát to, z čeho se vychází, aby se dalo to, k čemu se došlo, patřičně pochopit a ocenit.

Nedá se vyloučit, že Parabible může být svého druhu vstupní bránou na území, které je pro většinu dnešních obyvatel české kotliny popsané na mentální mapě jako dosud nenavštívené. Jenže pak evangelia pro tuhle dobu narazí velmi pravděpodobně právě na tuhle dobu. Na dobu v téhle zemi, kde většina středoškoláků vůbec nedokáže např. symboliku Vánoc nějak křesťansky identifikovat a ty s největším rozhledem nebo nějakým domácím zázemím nakonec dají dohromady, že buď se někdo narodil, nebo umřel a buď jsou u toho jesličky, nebo přibíjení na kříž. Že by to právě pro tyhle měla být příležitost? Pro ty, co nečtou a ve valné většině vůbec nedokážou nějak základně pracovat s přečteným textem? Jistě, jsou tady nadšenci sci-fi, fantasy a komiksu – jenže těm zase právě Parabible celý ten příběh převyprávěla tak odčarovaně, že nebude důvod se jím nějak víc zabývat.

Parabible vznikala na sociální síti internetu – a tam také měla zůstat. Její forma tomu prostředí odpovídá asi nejvíc. Potkávat se v prostředí nejrůznějších statusů a eventů s Ježíšem, který píše na Twitteru tátovi někam do jiné dimenze „mám father nějakou btw depku z toho, jak mě twl nějaký random lidi vůbec jsou schopný tak disovat“ je asi srozumitelnější, než poskládat takové texty do knihy a mít možnost číst je najednou.

Velká monoteistická náboženství na sebe s člověkem 21. století narážejí čím dál méně. Ten se od nich, přestože touží po nějaké pro sebe hodnověrné spiritualitě, odvrátil. Není to ale nejspíš kvůli (v případě křesťanství) starým biblickým kulisám. I přes zhnusení pokryteckými institucemi a narůstajícími fundamentalismy všeho druhu, oslovuje skutečně duchovně hledající až nečekaně i dnes mnohem víc náročné dobrodružství vertikálního pátrání než evangelizace způsobem Ježíš je kámoš, love and peace!

psáno pro literární obtýdeník Tvar

Zobraziť diskusiu (0)

Parabible

Parabible

Alexandr Flek

Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic je aktuální, místy až provokativní biblickou parafrází. Dávný příběh o Ježíši Nazaretském zasazuje do kulis současného Česka, především ale staví dnešního čtenáře před nově obnažené pointy dávných evangelijních příběhů a výroků.

Kúpiť za 13,40 €

Podobný obsah

Chrám divů

Recenzie

Chrám divů

Debut hoden zvýšenej pozornosti. Hoci značne oneskorene, ale o to radšej to tvrdím o výbornom románe s názvom Chrám divů od americkej spisovateľky Leslie Parry. Skvelá vec, ktorá sa mi z rôznych dôvodov mimoriadne vytrvalo vyhýbala, vyšla v českom Odeone v rámci známej edície Světová knihovna vo vydarenom preklade od Evy Dobrovolnej.

Čo okom nevidíš alebo Magický príbeh o snoch, ktoré sa plnia

Recenzie

Čo okom nevidíš alebo Magický príbeh o snoch, ktoré sa plnia

V poslednom období sú na vzostupe knihy žánrovo radené pod magický realizmus. Hoci sa dávnejšie spopularizoval najmä v oblasti Latinskej Ameriky, v súčasnosti sa vyvíja aj na európskom kontinente. Mariana Leky je nemecká spisovateľka a dielo Čo okom nevidíš bolo preložené do niekoľkých jazykov. O slovenský preklad sa postaral Andrej Zahorák.

Svojráz Petrovovie chrípky

Recenzie

Svojráz Petrovovie chrípky

Svojrázny samorast usídlený v Jekaterinburgu (Sverdlovsku) na Urale, ku ktorému je v súčasnej(šej) ruskej tvorbe vcelku náročné nájsť rovnocenné autorské garde. To je básnik a prozaik Alexej Salnikov, ktorý dlho pôsobil ako dobre utajený tip známy akurát v zasvätených kruhoch literárnych nadšencov. Výrazný prelom, ktorý z autora urobil skutočnú mediálnu hviezdu, nastal po uverejnení románu s názvom U Petrovových řádí chřipka, čím sa minimálne doma Salnikov dostal na roveň skutočne veľkých mien. Ide o materiál natoľko zaujímavý, že sa najprv dočkal dramatizácie, až po ňom napokon siahol a do filmovej podoby ho pretavil slávny disidentský režisér Kirill Serebrennikov.