Podepsal jsi prohlášení nazvané Myšlenky pro demokracii, v němž mimo jiné stojí věta: „Je pro nás nepřípustné, aby lidé aktivně se podílející na bezpráví komunistického režimu nyní zastávali vládní a parlamentní funkce.“ Vybavuješ si kontext, v němž jsi tento dokument podepsal?

Byl bych schopen volit i člověka, který si zadal s StB, pokud by se poctivě přiznal k tomu, že pochybil. Díky takovému přiznání by pro mne byl věrohodný, tedy pokud by to nebyl jen alibismus zlehčování vlastního selhání v minulosti. Pro mne je důležité čitelné znamení, zda si takový člověk nechce sám sobě nic nalhávat a je upřímný sám k sobě. Nejde o pomstu nebo o připomínání něčeho špatného, ale o to, že někdo něco nalhává sám sobě. Jak mu máme věřit, že bude usilovat o to, co právě říká, když sám škrtá některé momenty svého života?

Měl jsi možnost se v poslední době setkat s vrcholnými politiky, zabrousit na tato témata?

V poslední době jsem neměl příležitost setkat se s vrcholnými politiky. Nevyhledávám je, ani oni mne. Pokud se letmo s někým vidím na společenské akci, pozdravíme se, ale nic víc. Tam není prostor k diskusi.

Není zvláštní, že to lidem nevadí, stejně jako lidem nevadí lhaní či nepravdivé výroky?

Bylo by osvobozující, kdyby politik uměl říci: tady jsem selhal. Netýká se to jen bývalé spolupráce s StB, ale třeba i špatného politického rozhodnutí. A to neslyšíme, jako by si ti lidé ani neuvědomovali svoji odpovědnost. Jak jim pak máme důvěřovat? Odvaha přijmout osobní odpovědnost, odvaha říci, měl jsem špatný odhad, dal jsem na poradce, kteří mně poskytli jednostranné informace, a nesu za to odpovědnost. To by bylo pro naši společnost ohromně očistné. Nejde o to, pořád se omlouvat, ale pečovat o svoji důvěryhodnost.

Nejsem politik, ale jako biskup jsem také někdy udělal špatné rozhodnutí a musel jsem to přiznat. Je to nepříjemné, ale je to osvobozující…

Vadí tedy, nebo ani nevadí lidem lhaní a tak dále?

Těžko říci, zda to lidem nevadí. Co lidem ale určitě vadí, je neustálá hašteřivá konfrontace. Možná to v médiích na chvilku zaujme, ale média by tomuto vábení měla odolat. O Evropské unii, o hybridní válce, o všeobecném referendu potřebujeme vědět víc než nějaké výkřiky z protilehlých táborů.

Řekl bych, že si mnohdy média „nelámou hlavu“ tím, jak vysvětlit složité společenské otázky, ale spíš podléhají tlaku očekávání politiků. I upozorňování na nekalé praktiky politiků mají spíš charakter „senzace“ a brzy ze zřetele redakcí zmizí. Něco se odhalí, ale po pár dnech se nad tím tématem zavře voda. Odpovědnost za chyby se nevyjasní. Média nejsou bohužel ve své většině policajtem demokracie. Nelze ovšem všechna házet do jednoho pytle.

Zobraziť diskusiu (0)