Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Podvratná a křehce krásná kniha do neklidných časů

Francouzský literární debutant Olivier Bourdeaut svým Čekáním na Bojanglese v roce 2015 připomenul, že se i dnes dá napsat kniha, která svým naturelem vyvolá ducha tak trochu Vianovy Pěny dní nebo částečně i spirit Zazi v metru Raymonda Queneaua.

Neznámý autor, černá ovce šestičlenné spořádané katolické rodiny, neúspěšný realitní makléř, dyslektik, spisovatel v prenatálním stádiu, který ne a ne někde svoje pokusy uplacírovat, nakonec během sedmi týdnů vyseknul text, kde se prolíná imaginace s anarchií, laskavost s potrhlostí, lehkovážnost s láskou za hrob a jak jinak – veselí se smutkem. A dostal za něj nevyšší francouzskou literární cenu pro začínajícího autora - Prix Goncourt du Premier Roman.

Už první věta spolehlivě otestuje uživatelskou přilnavost k tomuto textu: Můj otec mi řekl, že než jsem se narodil, jeho povoláním bylo harpunovat lelky. Kdo co se po takové větě blaženě pousměje, určitě si s touhle knihou padne do oka. Příběh rodiny částečně vypráví školou povinný syn, částečně můžeme nahlížet do deníku otce. Rodina je to tak trochu Addamsova – on ji zbožňuje a říká jí každý den jiným jménem, ona je „svým drahým“ stále okouzlena, navzájem si, včetně svého syna, obřadně vykají a okázale žijí život večírků, tahů, zábavy, tance a jiných rozpustilostí. Odmítají se chovat spořádaně, myslet na horší časy, připojistit se na podzim života, být potichu po desáté večer. Chtějí se smát, vtipkovat, tančit. A to nejraději na píseň Niny Simone Mr. Bojanglese. Práce od toho všeho jen zdržuje a tak se jí nehodlají nijak systematičtěji věnovat. Ostatně – otec díky přátelství se senátorem získal pěkný, státem posvěcený kšeftík, který je jako oslíčku, otřes se. A tak bouchá šampáňo dnem i nocí, a malý vypravěč se toho všeho s chutí účastní. Do školy se dostane jen výjimečně. Rodiče ho ale nijak nenutí a ve škole ho omlouvají způsobem: nevíme, co by se tady mohl dozvědět víc, než na našich večírcích, kde se setkává se samými skvělými lidmi. Nad celým tím rejem bdí další neopominutelná figura knihy a člen rodiny – samice jeřába, Slečna Nadpočetná, tak svobodomyslná a svéhlavá. A právě proto do rodiny jedinečně zapadá.


Olivier Bourdeaut napsal velmi osobní knihu, právě proto, že vůbec není o jeho rodině. Mladému neúspěšnému francouzskému pětatřicátníkovi nešla celoživotně karta. Škola nic, zaměstnání špatně placená otrava, prudérní rodiče rozčarovaní a kariéra spisovatele nepřicházela, přestože se snažil svoje pokusy nabízet k otištění. A tak se vykašlal na všechna očekávání a napsal více méně ambulantně romanci, love story jedné švihlé rodiny, která, než by byla dospělá jako ti všichni nudní okolo, raději otevře další láhve. Sepsat proti tuhosti světa manifest vědomé nedospělosti, vzít se za ruce a společně se tomu tlaku práv a povinností aspoň chvíli vysmát. S takovým úmyslem byla tahle kniha napsaná a takovým kouzlem disponuje. Tak ať Slečna Nadpočetná pustí gramec a všichni si dolejou, protože „malé oslava ještě nikdy nikoho nezabila“.Nebo ano? Je nebezpečný ten svět v nás nebo kolem nás?

psáno pro HN

kniha vyšla i ve slovenském překladu v nakladatelství Ikar

Zobraziť diskusiu (0)

Čekání na Bojanglese

Čekání na Bojanglese

Olivier Bourdeaut

„Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá přízviska omrzela dříve a jiná až o chvilku později, měla tenhle zvyk ráda.“ Otec hýřící příběhy, matka milující tanec a syn, který si s dětskou radostí užívá výstředních nápadů svých rodičů.

Kúpiť za 9,49 €

Podobný obsah

Rudolf Sloboda: Krv

Recenzie

Rudolf Sloboda: Krv

„Zelená edícia“ vydavateľstva Slovart je veľká vec. Iste, je to len familiárne pomenovanie, no priaznivci Rudolfa Slobodu s určitosťou ocenia, že súborné prozaické dielo otca modernej slovenskej tvorby už niekoľkým rokom dostáva krásnu edičnú rovnošatu. Ako vám postupne pribúdajú jednotlivé kúsky, v knižnici sa utešene rozrastá upokojujúca zeleň.

Trošku o Štúrovi

Správy

Trošku o Štúrovi

Štúr, Štúr. Prečo si len Štúr? Veď lebo potrebujeme národných hrdinov. Čo, máme sa donekonečna oháňať tým terchovským zbojníkom Jánošíkom? Koniec koncov dlho ani nezbíjal. Ani nie dva roky. Ale je pevnou súčasťou dejín, náš národný outlaw, räuber, rapinatore, ladrón, bandyta – ako priamočiaro hovoria bratia Poliaci. Ináč v každom jazyku sa dosť blbo vysvetľuje, že prečo práve takáto osobnosť stmeľuje naše povedomie.

Príbeh o Nórsku

Recenzie

Príbeh o Nórsku

Prípad obludného monštra, ktorého vám je napokon silne ľúto. I takýto názor možno nadobudnúť z drvivej reportáže s názvom Jeden z nás: Příběh o Norsku. Napísala ju elitná nórska novinárka Åsne Seierstad. V preklade od Evy Dohnálkovej vyšla v známom Absynte v rámci konštantne kvalitnej edície Prokletí reportéři.