# Kniha Happeningem proti totalitě se věnuje činnosti uskupení, které si říkalo Společnost za veselejší současnost (SVS). Mohl byste ve dvou třech větách přiblížit, o co se jednalo?

Společnost za veselejší současnost vznikla 1. května 1989 jako opozičně orientovaná iniciativa. Do prosince 1989 pořádala ve veřejném prostoru happeningy, které získaly velkou pozornost. Pomocí humoru ukazovala absurditu tehdejšího autoritativního režimu. Jejich nejznámějšího happeningu, běhu za politické vězně třídou Politických vězňů, se účastnilo mnoho osob. Zaujala také dalšími akcemi, například Veselou bezpečností, kdy v srpnu 1989 imitovala zákrok bezpečnostních složek proti pouliční demonstraci.

# Pamatujete si, kdy a kde jste poprvé na toto zvláštní slovní spojení narazil? A jaké ve vás vyvolalo pocity?

Slyšel jsem ho poprvé již v roce 1989 z vysílání Rádia Svobodná Evropa, které informovalo právě o proslulém běhu za politické vězně třídou Politických vězňů. Poslouchal jsem ho jako student střední školy. Zpráva mne zaujala, líbilo se mi to. Dodnes je to moje tehdejší nejoblíbenější opoziční iniciativa.

# V knize jsou popsané jak zahraniční obdoby performance a happeningů, tak mimopražský dosah popisovaných událostí; víte o nějaké rozsáhlejší reflexi akcí SVS v zahraničí?

O činnosti SVS se v zahraničí vědělo v exilovém prostředí. O jejích akcích informovaly pravidelně Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, které sehrály důležitou roli v jejich popularitě v Československu. O akcích SVS se také vědělo například v polské opozici, kde důležitou informační roli měla Polsko-československá solidarita. V Polsku také působila Pomerančová alternativa, nejznámější opoziční hnutí, které využívalo happening jako nástroj boje proti režimu. Také v dalších zemích sovětského bloku se o činnosti SVS vědělo díky Východoevropské tiskové agentuře (VIA), která vydávala zprávy v několika jazykových mutacích.

# Také je zmiňována návaznost SVS na tradici recese sahající k recesistům za války, Milanu Knížákovi a Eugenu Brikciusovi v šedesátých letech či členům křížovnické školy v následujícím desetiletí atd.; vidíte v současné společnosti přetrvávající a aktivní kontinuitu této tradice? Patří sem třeba aktuální recese kolem Královce? A je v současné (veselejší?) společnosti tento typ aktivismu potřebný / užitečný?

Bezpochyby referendum o připojení Královce k České republice, které bylo nedávno uspořádáno u ruského velvyslanectví v Praze, je jistě možné vnímat jako dobrý příklad, byť tam ironicky řečeno chyběl moment překvapení, což je pro happening podstatný prvek. Jistě bychom našli mnoho dalších, například v obnovení majálesové tradice. Líbilo by se mi, kdyby byla kniha o SVS inspirací pro současné aktivisty. Humor jako nástroj protestu je velmi účinný, i když kvete hlavně v obdobích totalitních a autoritativních režimů, kdy z nouze nahrazuje jiné formy politické činnosti.

Je dle vás téma tohoto „odboje“ satirou, karikaturou a humorem natolik nosné a vydatné, aby bylo výrazněji připomínáno např. ve výuce na (zejména středních) školách, kterou by tak třeba oživilo, aktualizovalo, učinilo pro žáky a studenty přitažlivější?

Právě zvolenou formou činnosti může být Společnost pro veselejší současnost pro studenty zajímavá. Doporučoval bych jejich aktivity připomenout při výkladu roku 1989. Z jejich akcí se dochovala řada fotografií, které jsou otištěny také v knize. Dostupné jsou také videozáznamy zařazené v některých dílech Originálního videojournalu. V jednom případě se dokonce zachoval videozáznam Státní bezpečnosti, takže je možné ukázat akci z různých perspektiv.

# Ivana Tomková, psáno pro internetový měsíčník #mojeargo 11/2022

Zobraziť diskusiu (0)