Co pro vás bylo impulzem k napsání knihy?

Zajímal mě člověk, který v přemíře exaktních informací ztratí sebe sama.

Myslím si, že žádný člověk se v průběhu svého života nevyhne základním ontologickým otázkám týkajícím se našeho smyslu a bytí ve světě. V životě primitivního člověka neexistovala náhoda. Vše podléhalo vyššímu smyslu, který byl nadřazený lidské vůli, a žilo se tak s neustálým transcendentálním přesahem. S rozvojem intelektu začal vedle tohoto mysticko-iracionálního názoru sílit také proud kriticko-racionální. Největší výzvou pro evropskou filozofii bylo to, co se s takovou lehkostí povedlo na Východě — obě tyto zdánlivě protichůdné tendence sjednotit a vytvořit z nich životaschopnou myšlenkovou syntézu. Tato snaha dosáhla svého vrcholu v renesančním novoplatonismu, ale se vzrůstající oslavou rozumu se tento mystický náhled ze západního myšlenkového diskurzu vytrácí. Snahu o syntézu nahradila důsledná separace jednotlivých vědních oborů a striktní oddělení ratia od náboženství. Novodobý vědec se vědomě vydělil z přírody, upřel světu duchovní rozměr a nahradil jej determinismem a matematickým přírodním zákonem. Stal se z něj přemýšlející pozorovatel, nikoli prožívající účastník. Kritický rozum soustředil pouze na to, co se dá zvážit a změřit, řízený troufalým předpokladem, že existuje pouze to, co je poznatelné našimi smysly. Tímto důsledným oddělením ducha od hmoty vytvořil bolestivou trhlinu v lidské duši, kterou ještě více prohloubila průmyslová revoluce. Ze světa přehlceného technickými vynálezy se plíživě vytratil zázrak. A právě zázrak je jedním z klíčových slov mého románu, jehož děj jsem zasadila do Prahy začátku dvacátého století.

Proč jste děj zasadila právě do tohoto období? Které aspekty tehdejšího hledání sebe sama vás zaujaly?

Způsoby, jak se předválečný bohachtivý člověk vyrovnával se svojí smrtelností, se od dnešní doby příliš neliší. Existenciální úzkost zaháněl členstvím v okultistických spolcích, navštěvoval Svobodnou školu věd hermetických, bral hodiny praktické magie nebo experimentoval s drogami. Z široké nabídky samozvaných duchovních vůdců a mágů, kteří z podhoubí duševní marnosti vyrostli jako houby po dešti, si zvolil většinou toho, kdo sliboval největší zázraky, a nechal se jím s dětskou bezelstností vést k osvícení. Jako můry se k duchovnímu světlu slétávali umělci. Novinkou byl náboženský synkretismus. V době, kdy alchymie a hermetismus prožívaly svůj úpadek, vstoupila na duchovní scénu charismatická guru Helena Petrovna Blavatsky a otočila oči všech lačnících po transcendenci k dosud přehlíženému Východu. Suverénní nástup jejího teosofického hnutí byl jako prudká rána do zátylku zenovou holí. Výstřední žena s tatarskými rysy seznámila civilizovaný svět s myšlenkami buddhismu a hinduismu, západní diskurz obohatila o vegetariánství, pohřeb žehem či karmanový zákon. Senzačnímu přijetí se těšil i záhadný metafyzický tělocvik, který sliboval to, po čem každý okultista touží — nabytí zázračných schopností zvaných siddhi. Kavárenští esoterici začínali lavinovitě objevovat jógu.

Román rozvíjíte ve dvou různých dějových liniích. Můžete přiblížit, o čem vyprávějí?

První linie sleduje osudy členů pražské teosofické buňky. Zchudlý šlechtic Lorenzo Alfonso Bombardi a rakouský Žid Friedrich Ecstein společně doufají, že jim indická praxe dopomůže ke kariérnímu postupu na duchovním žebříčku a dopřeje jim kýžený transcendentální přesah, jehož zatím dosahují pouze nadužíváním drog a krutými sebepoškozujícími praktikami. Jejich duchovním žákem se stává neúspěšný malíř Adámek, před nímž leží nelehký úkol: jak znázornit nová témata, která do umění vnáší východní mystika?

Druhá linie je věnovaná novopacké spiritistce Svatavě, ze které se poté, co se musela nedobrovolně přestěhovat do Prahy, stává mimořádně potentní médium disponující celou škálou divotvoreckých schopností. Okolí začne její nezemské dary brzy zneužívat a z mladé ženy se proti její vůli stává populární varietní hvězda.

Jejich osudy se protnou v prozaickém prostředí vaudevillu, kde se Svatava chystá poměřit své paranormální síly se slavným americkým kouzelníkem snažícím se dokázat, že média, která vzala showbyznys útokem, podvádějí. Jejím trenérem se nestane nikdo menší než uprchlý indický mesiáš. Ten největší životní souboj ji však teprve čeká.

Dějové linie jste odlišila nejen obsahem, ale také formou. Co vás k tomu vedlo?

Román jsem rozdělila do dvou částí, které se od sebe formálně liší. Poměr mezi jejich délkami by se dal přirovnat ke zlatému řezu. První části Čas blázna, nazvané po stejnojmenné tarotové kartě, dominuje linka pražských teosofů. Jejich příběh ctí žánr klasického okultistického románu z magické Prahy. Hemží se bizarními postavami a je psán květnatým stylem libujícím si v četných odbočkách uvádějících čtenáře do dobového duchovního a uměleckého kontextu, přičemž mystická témata vykládá pomocí ikonografických rozborů soudobých děl. O duchovnu se více diskutuje, než by se prožívalo. Mystika je uchopená intelektuálně a praktikuje se ve výlučně mužském prostředí. Dějová linie sledující osudy tří okultistů tak ukazuje mužský (rozumový) přístup ke světu.

Název druhé části — Z Marsu — se vztahuje k planetě, která se mezi spiritistickými médii těšila velké oblibě. Mars byl jednou z nejpopulárnějších destinací astrálního cestování a předlohou řady medijních děl. Také odkazuje k transformaci, jíž hlavní hrdinka prochází, kdy se její duše navrací z bezbřehosti ducha zpátky na zem, do těla. Linka Svatavy je prožitková (ženská, iracionální). Košatý sloh střídá nadčasový rytmický text zkoumající otázky základního lidského údělu, hledání sebe sama a naplnění vlastního potenciálu, které se v žargonu mystiky nazývá seberealizací. Snáší čtenáře z transcendentálních výšin zpátky k sobě, stejně jako se řečiště slov slévá do úsporných básní. V této části se naplno projeví nedostatečnost slov, pokud se dotýkají tak křehkého tématu, jako je mystika. Z vedlejších postav, reprezentujících outsidery a lunatiky, se stávají hlavní hrdinové románu. Na základě jejich příběhu sledujeme, jak se mužský a ženský princip postupně slévají v jeden komplementární celek. Hledání středu je ostatně leitmotivem celé knihy.

Michaela Dermauw, psáno pro Kavárnu Hostu

Zobraziť diskusiu (0)