Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Tělocvikář Šimečka

Novinář a spisovatel Martin M. Šimečka (1957) může být vnímán různě. Jako pamětník předlistopadového disidentství, jako ten, co chodil za Tatarkou, jako spisovatel, který dostal v roce 1988 Ortenovu cenu, jako zakladatel nakladatelství Archa, jako novinář ze SME, Domino-fóra, Respektu, Denníku N... Po přečtení Tělesné výchovy je možné přidat si k němu ještě další charakteristiky: třeba post-moderní pětibojař. (Foto: Monika Kompaníková a Míšenka.)

Kniha byla napsána na místě, které se v ní na několik způsobů otisklo. Na louce poblíž Muránské planiny. V osamělé maringotce uprostřed kopců. Sem přichází městský Šimečka, aby se sám sobě podíval na zoubek. Aby znovu uprostřed chronosu našel kairos. Text, který napsal je vzpomínkový i zcela přítomný, je o pohybu, ubývajících silách, o první půlce lidského života, viděné druhou polovinou, tedy tou, která už spisovateli nějaký pátek tiká.

Intelektuálové, ti opravdoví i ti pseudo, často trpí zvláštním dualismem. Posilují se na duši, ale tělo nechávají jaksi pohozené v křeslech nebo v kavárnách a hospodách. Nějak zapomínají na antické doporučení, které moudře připomíná, že ideál leží někde v harmonii obojího. Celoživotního běžce a plavce Šimečku o tom asi nemusí nikdo přesvědčovat a jeho Tělesná výchova je v tomhle vlastně kniha motivační. Protože tělo si zaslouží svoje. Ne zrovna narcismus, ale trochu protáhnout, nebo podle gusta i pořádně potrénovat a pomučit. Dát si do těla!

Pasáže o běhu, kraulu a dýchání jsou vlastně velkým autorským vyznáním těmto činnostem. V případě Šimečky mají osobní historii, která sahá do mládí, kdy byl opravdu aktivním sportovcem až téměř reprezentantem. Z pohybu se ale časem stala potřeba nikoliv vyhrávat, ale prožít ho, proprat se sám se sebou, vytěžit z pohybu něco pro vlastní životní rovnováhu. V tom je asi těžiště knihy, lemované nejrůznějšími osobními i obecnými úvahami. Tělesná výchova je tak vlastně životním vyznáním o hledání lidskosti, která je co možná nejkomplexnější a založená poctivě na zážitcích na vlastní kůži. Na vyhrabání se ze spacáku do promrzlého rána, na ponoření se do chladné vody, stejně jako na manifestujících náměstích nebo šéfování novinám.

Ve druhé polovině života je správné myslet jinak než v té první. Pocit nesmrtelnosti vystřídá neodbytně jistota konečnosti. A tak by měl smysl života zažít proměnu, ideálně zajet víc na hlubinu. Lidská bytost by měla sebe sama přijmout jak v dobrém, tak ve zlém. Taky své okolí by bylo záhodno vnímat pestřeji než na škále génius – idiot. Lidé jsou ale různí a tak někteří sebepoznání zvládají ztěžka nebo také vůbec. Ve světě iluzí věčného mládí, nekonečného zdraví a zvyšující se rychlosti téměř všeho není někdy snadné zestárnout a zpomalit. V inspirativním popisu jednoho takového existenciálního zápasu člověka na cestě je asi hlavní přednost Tělesné výchovy.

Zobraziť diskusiu (0)

Telesná výchova

Telesná výchova

Šimečka Martin M.

Martin M. Šimečka na niekoľko mesiacov v roku opúšťa civilizáciu a sťahuje sa na samotu, do maringotky pod Muránskou planinou.

Kúpiť za 11,61 €

Podobný obsah

Trošku o Štúrovi

Správy

Trošku o Štúrovi

Štúr, Štúr. Prečo si len Štúr? Veď lebo potrebujeme národných hrdinov. Čo, máme sa donekonečna oháňať tým terchovským zbojníkom Jánošíkom? Koniec koncov dlho ani nezbíjal. Ani nie dva roky. Ale je pevnou súčasťou dejín, náš národný outlaw, räuber, rapinatore, ladrón, bandyta – ako priamočiaro hovoria bratia Poliaci. Ináč v každom jazyku sa dosť blbo vysvetľuje, že prečo práve takáto osobnosť stmeľuje naše povedomie.

Príbeh o Nórsku

Recenzie

Príbeh o Nórsku

Prípad obludného monštra, ktorého vám je napokon silne ľúto. I takýto názor možno nadobudnúť z drvivej reportáže s názvom Jeden z nás: Příběh o Norsku. Napísala ju elitná nórska novinárka Åsne Seierstad. V preklade od Evy Dohnálkovej vyšla v známom Absynte v rámci konštantne kvalitnej edície Prokletí reportéři.

Acheron Terezy D. Reichelové – jazykově strhující příběh o jedné postglobalizační hipísácké utopii

Recenzie

Acheron Terezy D. Reichelové – jazykově strhující příběh o jedné postglobalizační hipísácké utopii

Opravdu nedokážeme zorganizovat jiný svět, než ten nenažraně konzumní, neobnovitelně růstový, klimaticky neudržitelný a vztahově vysušený? Opravdu je globální ekonomika a politika to jediné, co nám zbývá? A co když za sto let budeme nad současnou společenskou impotencí jen soucitně kroutit hlavami?