Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Trochu jiné mámy

V sedmi rozhovorech s hendikepovanými matkami a jejich partnery zpracovává věrohodný obraz mateřství žen se zdravotním omezením. Čtenář pak skrze tyto osobní příběhy nachází odpověď na otázku, která se vyslovuje jen váhavě a s ostychem, totiž: Jaké je mateřství s hendikepem? Co všechno je jinak a co přece jen stejné? Rozhovor s autorkou knihy Trochu jiné mámy Petrou Maťovou.


Vaše kniha nese podtitul Hovory o mateřství navzdory zdravotnímu hendikepu, co vás k tomuto tématu přivedlo?
Sama mám určitá zdravotní omezení, a když se mi měla narodit dcera, zajímala jsem se o jiné ženy, které jsou v podobné situaci. Takže zpočátku byl můj zájem osobní a teprve později jsem si řekla, že by třeba takové příběhy mohly zaujmout i někoho jiného. Ale cesta ke knize byla poměrně dlouhá a jsem moc ráda, že se to s pomocí nakladatelství Host nakonec podařilo.
Najít respondentky pro takové rozhovory, získat jejich důvěru, dotýkat se i bolestných věcí, to není jednoduché...

Co bylo na této práci nejtěžší?
Tím, že jsem se s těmi ženami cítila jakoby na jedné lodi, nebylo mi zatěžko se ptát i na věci poměrně osobní. To, co pro mě ale bylo těžké, bylo postupné přijímání odpovědnosti za knihu. Protože sama mám své hranice, pokud jde o zdravotní stav a energii, nebylo někdy jednoduché se po nějakém dílčím neúspěchu zvednout a pokračovat dál. A svou roli sehrálo i to, že jsem se pustila do práce, kterou jsem předtím nikdy nedělala, což znamenalo, že jsem se musela učit spoustu nových věcí.

V rozhovorech zpovídáte nejen maminky se zdravotním hendikepem, ale i jejich partnery. Bylo něco, čím vás tito muži překvapili? Dá se například vysledovat v jejich odpovědích nějaký společný rys?
Připadá mi, že ti muži berou situaci velmi věcně — je třeba řešit všelijaké praktické věci, ale nemoci prostě k životu patří. Důležitou roli hraje to, že oni ve všech případech vstupují do vztahu ve chvíli, kdy je hendikep jejich partnerky už zřejmý, takže vědí, do čeho jdou. Když někdo onemocní například roztroušenou sklerózou v době, kdy už v nějakém vztahu žije, tak se poměrně často stává, že jeho partner tu situaci neunese a vztah se rozpadne. Ale tady to je jiný případ. Navíc ty ženy jsou opravdu osobnosti, takže mají vlastnosti, kvůli kterým jejich partnerům vztah dává smysl i přesto, že ledacos není jednoduché.

Vybavuje se mi, jak v knize jedna z maminek s těžkým pohybovým postižením líčí s až neuvěřitelným nadhledem, jak jí dítě upadlo a ona si navzdory ochrnutí dokázala pomoci. Z našeho pohledu zoufalá situace, přesto o ní ona maminka vypráví téměř humorně. Jak moc patří do mateřství s hendikepem i humor?
Humor a určitý nadhled je samozřejmě velmi důležitý, protože pomáhá tu situaci nějak ustát. Ale musím přiznat, že mi trvalo poměrně dlouho, než jsem se k tomuto pohledu dopracovala, takže kniha je
asi vážnější, než bych ji byla ráda měla.

Po všech setkáních a rozhovorech, které jste při psaní knihy absolvovala, je něco, co mají maminky se zdravotním hendikepem navíc? Něco, co by jim ty ostatní mohly třeba i závidět?
Ony prostě neřeší různé podružnosti a vědí, co je v jejich životě důležité. Ten hendikep člověku občas dává zabrat, takže na nějaké nedůležité věci už není prostor. Nevím, do jaké míry se toto dá závidět, ale inspirující je to v každém případě.
(Otázky kladla odpovědná redaktorka knihy spisovatelka Petra Dvořáková)

Petra Maťová (nar. 1971) studovala filosofii v Praze a v Tübingenu. Pracovala jako editorka a překladatelka ve Filosofickém ústavu Akademie věd České republiky a na volné noze. Má osobní zkušenost s roztroušenou sklerózou a depresí. V roce 2010 se jí narodila dcera Tereza. S ní a s manželem žije v současné době ve Vídni.

Zobraziť diskusiu (0)

Trochu jiné mámy

Trochu jiné mámy

Petra Maťová

Nakolik je postižení nebo nemoc skutečnou překážkou plnohodnotného mateřství? S čím vším je třeba počítat, když se hendikepovaná žena rozhodne mít dítě?

Kúpiť za 11,21 €

Podobný obsah

Jak zreformovat společnost, aby fungovala a mělo z toho prospěch co nejvíce lidí

Správy

Jak zreformovat společnost, aby fungovala a mělo z toho prospěch co nejvíce lidí

Soci­o­log Daniel Pro­kop při­chá­zí po šes­ti letech s novou kni­hou. Novin­ka Spra­ved­li­vý růst pod­le něj v lec­čems nava­zu­je na best­seller Sle­pé skvr­ny a záro­veň jde ješ­tě dál: o spous­tě pro­blé­mů už totiž nelze říkat, že o nich neví­me. Pro­kop jde do hloub­ky sys­té­mu daní, vzdě­lá­vá­ní, důcho­dů nebo tře­ba zdra­vot­nic­tví, uka­zu­je jejich nedo­stat­ky a hle­dá řeše­ní, z nichž by moh­lo mít pro­spěch co nej­ví­ce lidí. Foto: Věra Marčíková/promo Host

Křesťanství jako evoluce hmoty i ducha

Správy

Křesťanství jako evoluce hmoty i ducha

Spojení křesťanství s evolučním pohledem na svět bylo v době Pierra Teilharda de Chardin (1881–1955) těžko přijatelné. Francouzský přírodovědec, filosof, jezuitský kněz ve svém díle vytvořil křesťanskou teorii evoluce, která vidí vesmír jako strhující dobrodružství samouspořádání na cestě ke sjednocení s Bohem. Smyslem stvoření je totiž „tvoření“. Od molekul přes organismy až k nejzazší odpovědnosti za podobu světa v případě člověka.

U Jana Hřebejka zatím dobrý

Správy

U Jana Hřebejka zatím dobrý

„Filmová režie je řemeslo, které se může, když ho děláte poctivě a s vášní, stát uměním,“ říká režisér Jan Hřebejk. Rozhovory vedené novinářkou Veronikou Bednářovou sledují Hřebejkův tvůrčí vývoj od raných děl přes Pelíšky až po mezinárodně oceňované snímky. Jaké bylo jeho dětství a dospívání? Točí raději komedie, nebo dramata? Jak se mu pracuje s Petrem Jarchovským? Rozhovor plný historek z natáčení odhaluje osobnost známého umělce a ukazuje, jak jeho filmová estetika odráží proměny české společnosti.